Hry pro znuděné dobrodruhy 2

Měsíc přišel, pak zase odešel a my jsme tu opět s naším výběrem her pro dobrodruhy otrávené zachraňováním světa a tak. Tentokrát jsme povětšinou zabrousili do kategorie her, ke kterým většinou nejsou třeba žádné zbraně. Ano, rozhodli jsme se vám přinést tuto zajímavou změnu, protože nám přichází léto a tak je třeba i zábavu naladit poněkud v odlehčeném duchu. Jak se nám to povedlo, posuďte sami. Čtěte, žasněte a možná se i inspirujte.

První tvé slovo
Pokud má skupina dobrodruhů pocit, že se ještě moc dobře neznají a že je třeba to napravit, anebo mají dojem, že jsou vztahy v družině až moc klidné a idylické, není od věci si zahrát tuto nenáročnou hru. Nepotřebujete k ní vůbec nic. Nejlepší je si ji zahrát večer, když se všichni sesednou po dobré večeři kolem ohně. Mnozí v té nejlepší náladě vhodné k riskantním záležitostem, kdy rozum a opatrnost jde už spát a probouzí se mnohé city a pocity.

Princip hry je jednoduchý. Jeden z dobrodruhů hru rozehraje tím, že vysloví libovolné slovo. Ten, kdo sedí po jeho pravici, řekne první slovo nebo spojení, které ho při poslechu prvního slova napadne ať už je jakékoliv. A takhle hra pokračuje dál. Jediná podmínka je dlouho nepřemýšlet nad tím, co říct, jen tehdy má hra smysl. Přiznejme si, přece jen myslet v tuto denní hodinu není jen divné, ale pro dobrodruhy mnohdy i nezdravé.

Pravda, členy družiny, kteří nejsou obdařeni zrovna pronikavou inteligencí, tahle hra moc bavit asi nebude. Ale jinak mají dobrodruzi šanci se o druhých dozvědět opravdu zajímavé věci, pokud je tedy hra brána vážně. Ono když někdo na slovo „nůž“ řekne „krev“ nebo třeba „smrt“ o něčem vypovídá. Zajímavá situace může taky nastat, pokud třeba po slově „stan“ zazní jméno někoho z členů družiny. Takové situace mnohdy přecházejí z pozice hraní do výzvy či otázky a pak může být výsledek velmi zajímavý, ba až pikantní ne jen pro ty dva, ale i pro ty které za sebou zanechali.

Doporučovali bychom tuhle hru hrát beze zbraní na dosah ruky a jen v případě, že jste ochotni risknout možnost zjistit, že jste se ocitli v bandě nadržených sadistických psychopatů s uvažováním, nad kterým raději nechcete přemýšlet.

Valy a padavky
Tentokrát přinášíme trochu drsnější hru s absencí zbraní pro početnější družinu. Ta se rozdělí do dvou skupin. Ty si pro zpestření hry mohou dát i speciální jména. První utvoří tzv. val a to tak, že si stoupnou za sebe s tím, že první se předkloní a zapře dlaněmi o kolena, ostatní se řadí za něj tak, že toho před sebou v předklonu chytnou kolem pasu. Musí však k této přípravě přistupovat s rozmyslem a obezřetností. Jak si jistě nemusíme vysvětlovat, při takovéto činnosti může dojít k mnoha zajímavým situacím a zjištěním, které nám ne vždy mohou být milá.
Členové druhé skupiny postupně na tento val s rozběhem na délku naskakují. Dotyčný se musí na valu usadit tam, kam doskočil, je zakázáno posouvat se po něm dopředu. Pokud se takto na valu zvládnout usadit všichni členové druhé skupiny, vyhrává val. Pokud se na val všichni nevejdou nebo se někdo z nich na valu neudrží, taktéž vyhrává val. Pokud se val roztrhne anebo zhroutí, vyhrávají skokani.

Je zřejmé, že tato hra nebude vhodná pro skupiny s velkými výškovými a váhovými rozdíly mezi členy. Ovšem neodsuzujme to předem, i pokud je situace s výškou ve skupině poněkud na štíru může to hře přinést mnohá netušená překvapení a spoustu zábavy. V takovém případě, pokud jsou ti nejmenší členové tak malí a přiměřeně těžcí, může jim se skákáním někdo pomoci. Přeci jen když jim můžete pomáhat se značně podobnou situací u menších strží a jam, proč jim nepomoci ve hře, aby nebyli vyčleněni ze zábavy, která má tužit kolektiv.
Taktéž je doporučeno nehrát tuto hru ve zbrojích – pokud tedy družina nemá sebedestrukční sklony a nehodlá svým nepřátelům usnadnit práci tím, že se sama zmrzačí nebo zlikviduje.

Zásadně však doporučujeme volit vhodný čas a místo konání této zábavy. Po pečlivém a dlouhém zvážení se nám třeba bitevní pole nejeví jako vhodná nejvhodnější a nejrozumnější možnost.

Tři hřeby
Tato hra má docela rozsáhlou tradici. Patří do kategorie her, které někdy mohou družině zachránit život nebo dokonce přinést nějaké zajímavé překvapení v podobě artefaktů u kterých už všichni zapomněli, k čemu vlastně jsou.
Ano, opravdu existuje i hra, která vás může obohatit bez zbytečného riskování vlastního drahocenného života.

Tato hra má jednoduchá pravidla. Jak už název napovídá, stačí mít v kapse nebo tlumoku alespoň několik hřebíků. Nejlépe tři na osobu. Když nevychází počty, stačí i pouhý jeden. Jen si pak hráč musí dávat pozor, aby ho zdlouhavou cestou k prvnímu cíli neztratil.
Jak už jsme ale naznačili, hřeby si rozeberou všichni hráči bez rozdílu. Hraje se totiž čistě individuálně a jakékoliv družení není přípustné. Proč, pochopíte a vysvětlíme v popisu hry.

Co tedy s hřeby? Zarazit si je do rakve? To tedy ne. Nebo o tom se v našich záznamech alespoň nikde nepíše. Možná by vám je tam po vaší návštěvě zarazil některý z dalších aktérů, které v průběhu hry potkáte, ale to už žádný výzkumník jako my nezaručí. Naopak, jak z našeho výzkumu vyplývá, je nutné hřeby vzít a rozmyslet si v hodnou trasu. Nejlépe s množstvím lidských a nelidských obydlí. Přeci jen, kde není žádné osídlení, bude vám tato hra na nic. Pak, když se jednotliví hráči rozhodnou kam jít a jak ve hře postupovat, se rozejdou. Na svých zastávkách pak klepou na každé dveře, které se jim zalíbí a pokouší se postupně vyměnit nejdřív hřeby a pak cokoliv co za ně v předcházejících dveřích dostali za něco co má o trochu větší hodnotu. Při tomto procesu je hlavní myslet především na toto pravidlo a na to že se slušností nejdál dojdeš. No, i když někteří zarputilejší jedinci, kteří se toto pravidlo rozhodli pojmout opačně a využili cestu mírného nátlaku, vyhrožování a násilí, mnohdy dosáhli větších úspěchů a vítězství. V dějinách mnohých zemí jsme našli jedince, kterým se hra v tomto případě zalíbila až tak, že byli schopni protáhnout její průběh na déle než jeden den do západu slunce a hráli ji týdny, měsíce ba i roky. Dokonce se prý našli takoví, kteří se rozhodli na těchto principech postavit kariéru a svou novou živnost. Byli však většinou tak výrazní a úspěšní, že si jich začali všímat královské stráže anebo konkurenční cechy pašeráků a překupníků. Nemusíme vám popisovat, jak tento konkurenční boj většinou dopadl.

No ale zpátky ke hře samotné. Úkol vyměňovat věci za věci vyšší hodnoty končí nejlépe se západem slunce kdy, se družina sejde na předem určeném místě a zhodnotí výsledky svých snažení. Každý pečlivě předvede svůj nejlepší poslední úlovek tak, aby šlo zvážit, jaké hodnoty je hoden. Vyhrává ten, kdo dokázal donést věc, kterou všichni ohodnotí jako nejhodnotnější. Odměnou jsou samotné věci. Mnohdy, pokud jste cestou spotřebovali všechny zásoby a už pár dní trpíte hladem, bývá jednoznačně zvolen za vítěze ten, kdo donesl nejvíc věcí poživatelných nebo dokonce jedlých.

Úskalí této hry nebudeme více rozvádět. Myslíme si, že je zná každý, kdo se v dnešních časech snažil někoho o něco prosit nebo žádat. Přeci jen, co si budeme vykládat, lidé i nelidé mnohdy nemusí oplývat znalostí her hrdinných dobrodruhů a zrovna ani neoplývají humanitárním cítěním. Nicméně to je právě to, co naši hru dělá zajímavou, protože když už takové přesvědčíte, aby si od vás vzali třeba děravé vědro, které jste vedle vyměnili za tři rezavé hřebíky tak už přesvědčíte téměř kohokoliv o čemkoliv.


I tentokrát vám přejeme spoustu příjemné zábavy a možná i spoustu zajímavých úlovků z našeho dnešního výběru.

= Lescou a Janika =