Knihy, které by neměly zapadnout … Kaleidoskop a Ilustrovaná žena

Když jsem poprvé psal rubriku Knihy, které by neměly zapadnout… psal jsem o knize 451 stupňů Fahrenheita amerického spisovatele Raye Bradburyho. A nyní dozrál čas k tomu, abych tohoto autora zmínil podruhé. Ray Bradbury je totiž především výtečný povídkář, a tak by vám neměla uniknout jeho rozmanitá povídková tvorba. Jakou knihu však zvolit, jaká kniha nám to široké spektrum představí ideálně v jednom svazku?

Nemusíme hledat příliš dlouho a do oka nám padnou dvě sbírky (původně vydané jako jedna kniha) patřící k sobě – první je KALEIDOSKOP a druhá ILUSTROVANÁ ŽENA. Pro první seznámení s povídkami Bradburyho jsou tyto knihy určitě tou správnou volbou. Nabídnou vám totiž pořádný tematický mix.

Představí se vám povídky, z nichž mrazí v zádech, ale také příběhy, které dokážou vykouzlit úsměv. Budete moci obdivovat nové světy, nebo jen v poklidu snít. A třeba vás pohltí příběhy naprosto civilní.

To je Ray Bradbury, muž mnoha tváří, který vás dokáže vtáhnout do svých příběhů. Otočte list a pusťte se do čtení.

ukázka 1

kniha: KALEIDOSKOP
povídka: Kostra

…ALE CO TA KOSTRA! křičelo jeho podvědomí. Tu nemůžu hájit. Něco tak sprostého, tak děsného, čeho se každý bojí. Kostlivci každého děsí. Klapou, chřestí a cinkají ve starých zámcích, kde visí z dubových trámů a šelestí ve větru jako kyvadla, jimž na čase nezáleží.
„Miláčku, půjdeš se rozloučit s dámami?“ zavolal na něj z veliké dálky jasný a melodický hlas jeho ženy.

Pan Harris stál. Jeho KOSTRA ho drží zpříma! Ta věc v jeho těle, ten vetřelec, ta hrůza podepírá jeho nohy, paže i hlavu! Zdálo se mu, jako by těsně za ním stál někdo, kdo tam nemá být. Při každém kroku si uvědomil, jak je na té Věci v sobě závislý.

ukázka 2

kniha: KALEIDOSKOP
povídka: Malý vrah

Než mohl odpovědět, než jí mohl říci, jak je hloupé takhle mluvit o nemluvňatech, rozsvítila náhle lampičku nad postelí.

„Podívej se!“ řekla a ukázala na chlapce.

Dítě leželo v postýlce, úplně bdělé, a hlubokýma, ostře modrýma očima pohlíželo přímo na něj.
Světlo opět zhaslo. Když se k němu přitiskla, cítil, jak se chvěje.
„Je to smutné, když se člověk bojí dítěte, které přivedl na svět.“ Šeptala ještě tišeji, trpce, prudce, rychle.

„Pokusil se mě zabít. Leží tady, poslouchá, co mluvíme, a čeká, až odcestuješ, aby se o to mohl pokusit znovu! Přísahám ti to!“ Rozvzlykala se.

ukázka 3

kniha: ILUSTROVANÁ ŽENA
povídka: Ilustrovaná žena

„ ...Vaše dílo je skončeno. V takovém případě vždycky následuje únava a skleslost. Ale uvědomte si, že teď budete sklízet ovoce své dlouholeté námahy. Podniknete přece tu cestu kolem světa?“
„Ne,“ zvolala Eva Fleetová a slzy jí vstoupily do očí. „Willy ode mě uteče a víckrát se nevrátí. Už se začal toulat po městě. Včera jsem ho přistihla, jak čistí váhu. Dnes jsem ho poprvé po osmi letech viděla u váhy pracovat.“

„Proboha,“ řekl psychiatr. „On zas…?“

„Ano, váží nové ženy. Shání nová plátna. Nic neřekl, ale já to vím, vím to určitě. Tentokrát najde ještě těžší ženu, dvě stě padesát, tři sta kilo! Tušila jsem, že to tak dopadne, už před měsícem, kdy jsme mistrovské Dílo dokončili. Jedla jsem, co jsem mohla, a roztahovala jsem si kůži, jak jsem mohla, takže se ještě tu a tam objevily malé plošky, malá bílá míst, která Willy musel opravit, vyplnit je novými detaily. Ale teď jsem u konce svých sil, jsem vyčerpaná, přecpala jsem se k prasknutí a všechno už je plné.

= Morr =