neděle 1. dubna 2012

Jeskyně podle počítačových her, knih, filmů a seriálů

Někteří PJové než aby vytvořili vlastní svět a příběh, raději sáhnou po světě a kolikrát už příběhu vytvořeném. Na motivy nějaké počítačové hry, knihy anebo filmu či seriálu. A takové jeskyně nemají problém s přijímáním hráčů. Proč? Co je k tomu vede?

Někteří možná namítnou, že tohle není pro ně, že není nad vlastní fantazii a originalitu. Přiznám se, také jsem k nim patřívala. Proč bych měla hrát něco, co jsem už hrála, co jsem četla, co jsem viděla? Proč bych měla hrát postavu, kterou vymyslel někdo jiný? Mám přece svou vlastní fantazii, dokážu si vymyslet postavu sama a nemusím hrát někoho, koho skoro všichni znají.

A pak přišlo počítačové RPG Dragon Age, které mě, jako spoustu jiných, zcela uchvátilo. A můj „návrat“ na Abarin zhruba před rokem a Tartarova jeskyně Stíny nad Antivou, která vychází právě z této hry. Když jsem uviděla založenou jeskyni a otevřené verbíře, měla jsem okamžitě jasno. Ano, chci tam hrát, chci se vrátit do toho úžasného světa a zažít tam se svou postavou příběh, který pro nás PJ připravil. Nemohla jsem odolat.

Stane se prostě, že nás zahrané, přečtené anebo viděné zaujme natolik, že se nespokojíme s tím, abychom si prožili to, co nám tvůrci předložili, a skončili. Začne nás napadat, co by bylo, kdyby… Kdyby ten příběh proběhl trochu jinak, kdyby se v tomto světě stalo něco jiného, nečekaného, kdyby hlavní postavy byly postaveny před jiné situace, kdybychom měli možnost do děje zasáhnout my, prostřednictvím svých postav. A pak už jen krůček k tomu tyhle své nápady realizovat. Pokud si troufáme, tak jako PJ, svrchovaný pán nad děním a osudy anebo jako hráč, který se rád vrátí do svého oblíbeného světa či příběhu.

Někteří PJové jen využijí již vytvořený svět a reálie, spolu s některými hlavními postavami jako CPčky. Někdy se lehce inspirují příběhem, jiní se ho rozhodnou sehrát celý znovu s postavami, které si hráči vytvoří. Možností je nepřeberně a záleží jen na tom, co komu vyhovuje a na co si troufá.

Zajímavé je, pokud hráči hrají v takové jeskyni postavy známé z těchto příběhů. Nevím, jak vám, ale mě tohle přijde hodně těžké a náročné. A zodpovědné. Je rozdíl vytvořit si vlastní postavu a hrát někoho, kdo je všeobecně známý. Když si někoho vymyslíte sami, jste to jen vy, kdo určuje vše kolem něj.
Pokud ale hrajete někoho „známého“, budou vás občas asi přepadat pochybnosti. Hraji ho tak, jaký byl, reagoval by tak, jak jsem napsala? Nekroutí nad tím, jak ho hraji, ostatní spoluhráči hlavou a neříkají si, že ho hraji špatně? Mne alespoň tyto věci hlavou většinou táhnou. Ale mám zkušenosti s tím, že jak PJové, tak hráči v takovýchto jeskyních bývají rozumní a tolerantní. Nikdy přece, ať už se příběh jeskyně opírá o příběh daný a známí, nejde o jeho otrocké kopírování. Vždy je prostor pro vlastní nápady, vlastní invenci a představivost. Proto bývají tyhle jeskyně zakládané. Vyzkoušet si známé po svém a trochu jinak. Ať už se jedná o děj či postavy, dané příběhem.

Rozhodně si nemyslím, že PJové a hráči takových jeskyní trpí nedostatkem fantazie a nápadů. Prostě si jen chtějí zažít to, co je zaujalo, oslovilo a někdy zcela pohltilo. A také proč ne? Vždyť příběhů, světů a postav je tolik – a pokud se dobře bavíme, je úplně jedno, jestli si je vymyslíme sami anebo přijmeme jako inspiraci již vytvořené.
A co vy? Hrajete v některé z jeskyní na motivy hry, knihy, filmu či seriálu? Jak se vám hraje, jaké jsou vaše zážitky a zkušenosti? Podělte se s námi o ně.

= Janika =

1 komentář:

  1. Hehe, tak ano. S tím se dá souhlasit. V Antivě to ještě dvě,ale v Dragon Age mám takové postavy díky Tartarově velkorysosti pojetí hned čtyři. (Morrigan, Leliana, Alistair, Sten...takže víceméně CP ze hry) Vlastně pět! Ještě je tu Starcova Wynne! A musím říct, že jo! Je to pořádně těžké, ale je to hromská zábava!:o))))

    Marín

    OdpovědětSmazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)