úterý 28. února 2012

Těžký život PJe abarinského aneb… prožívání postav

Tak mě tak napadá, naši milí hráči, jak moc prožíváte své postavy? Jak moc se do nich dokážete vžít? Někdy až moc, že? Abyste mě pochopili, nic proti, tak to má být, takové naplno prožívané postavy opravdu žijí a pro nás PJe je radost pro ně vymýšlet a vést příběhy.
Tedy pokud to trochu nepřeháníte, ono všeho moc škodí, víme?

O co mi vlastně jde?
Jako ano, je skvělé, když máte úžasně propracovanou postavu a chcete ji dobře hrát a vesměs ji také dobře a skvěle hrajete. Jen by to nemělo být na úkor ostatních postav a celkově příběhu. Sáhodlouhé rozhovory, kdy už ostatní čekají jen na vás, aby se děj zase posunul dál, akce za každou cenu, které znesnadní buď hru ostatním anebo celý děj jen pro to, že tak by to přece vaše postava udělala, věčné dohadování s PJem, proč vaší postavě neumožnil to a ono…

Že teď trochu přeháním? Ano – a schválně. Jen pro větší názornost. Abyste si uvědomili, že vaše skvěle zahraná postava není v jeskyni sama a že v drtivé většině případů není jeskyně založená jen kvůli vaší postavě a vaší zábavě a netočí se vše kolem ní. Jsou tam i druzí, kteří se taky chtějí bavit. A někdy se kvůli takovým sebestředným postavám anebo jejich hráčům nebaví.

A to je přece škoda, ne? Takže, zkuste někdy trochu ustoupit, udělat menší kompromis, vyhovět PJovi nebo jinému hráči. Nikdo po vás přece nechce, abyste za své postavy jednali v přímém rozporu s jejich povahou a přesvědčením. Přimlouvám se jen za drobné ústupky, které vás nebudou stát mnoho a ostatním hru zpříjemní a PJům usnadní práci. Zkuste zkrátka víc hrát pro druhé a jejich pobavení, než jen pro své vlastní. Věřím, že i tak si svou postavu užijete, prožijete, zažijete.

My PJové vás za to budeme mít rádi. Ostatní hráči vás budou mít rádi. Vy sami budete moct být na sebe hrdí a budete se mít rádi.
No nestojí to za to?

= Janika =

1 komentář:

  1. A ještě jsi zapomněla na postavy co jsou dokonalé po všech stránkách, co všude byly a vše tam viděly, co umí obsluhovat i mikrovlnku a hlavně takové, které všechno znají umí a nikdy se nemejlí, co si vždy a za všech okolností se vším a s každým poradí a když už to náhodou schytají, tak se tváří, že to vlastně vůbec nic není, ono i se skoro useknutou nohou se dá přeci běhat... Grrrrr ... Škoda mluvit ...

    OdpovědětSmazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)