pondělí 30. ledna 2012

Těžký život PJe abarinského… aneb když je hlava prázdná

Tohle je opravdu pěkná rubrika, která má pomoct upozornit na problémy, s kterými se PJové potýkají, a to snad i trochu s humorem. Jo jo, ale co si počít s tím, když PJ, který ji píše, je zároveň Šéfredaktorem tohoto plátku, nechá si ji na poslední chvíli, sedne k počítači a zjistí, že v hlavě je totálně prázdno?
Prostě nic, ani ťuk, žádná inspirace, žádný nápad, žádné políbení můzou? Průšvih, že? No, asi mu nebude nic jiného, než tak trochu plácat. A myslet si, že mu to projde. Že mu to drazí a vzácní čtenáři odpustí, že ho nepošlou někam… anebo ještě dál.

Tak a jdeme na to. Na to plácání přece. Se svými myšlenkovými pochody (a jakými, když je v hlavě prázdno?) jsem vás už seznámil. Co dál?
Třeba… třeba… už to mám!

Proč je PJ, který se snaží upozornit na těžký život PJů muž, když pod články je podepsána Janika? A proč ne…
No dobrá, to nebylo moc vtipné. Asi pro to, že když Janika psala první článek této rubriky, byla přepnutá do mužského módu, který zapíná, když hraje za své mužské postavy. A tak se prostě rozhodla, že ten PJ nebude ona, ale jen taková další postava. A sakriš, nezaznělo ve Smršti v tomto čísle, že ženské neumí hrát chlapy? Jako by mi nestačilo zjištění, že jsem jen nějaký vymyšlený PJ, ale ještě jsem možná špatně zahraný vymyšlený PJ.

No nic, pro dnešek to balím. A slibuji, že dokopu Janiku, aby hned v dalších dnech sedla a napsala tuhle rubriku pro únorové číslo. Aby napravila toto pochybení a vrátila jí důstojnost a úroveň. Abyste nás příště oba nemuseli posílat někam… anebo ještě dál.

P.S. Ostatně, to že nápady se někdy prostě nedostaví, zná moc dobře každý PJ! A to pak teprve pro PJ nastává těžký život!

= Janika =

2 komentáře:

  1. No, ve Smršti zaznělo, že muž (konkrétně Melker) si myslí, že neumí zahrát ženu. Pravda, padlo tam také, že občas jsou mužské postavy, hrané ženami, lehce zaměnitelné se 4%tní menšinou...

    Musím k tomu taky říct pár slov. Ještě před nedávnem byly všechny mé postavy ženy každým coulem (pravda, některé trochu mužatky, ale přesto). Několik měsíců zpátky mě ale napadlo vytvořit si postavu barda (postava ze současnosti s uměleckým jménem Romeo da Vega) a od té doby to šlo ráz naráz.

    Když to teď spočítám, většina mých postav jsou muži. Nevím, asi jsem nějak změnila orientaci či co, ale náramě si to užívám! ;o) Samozřejmě je na ostatních posoudit, jestli se mi to daří hrát věrohodně, ale důležitá je zábava a té mám díky svým mužským postavám dostatek. Ať už je to ukecaný a sebevědomý hobit Petronel Sytorád, věčně nabručený bijec čarodějů Bartoloměj Salvátor nebo zodpovědný hradní správce Talcot. Prostě je mám ráda, kluky jedny ušatý! ;o)

    OdpovědětSmazat
  2. Nu jak tak na to tady špizuju tak sem tu ufachčil betelnýho bróka v řepě. Muhehe …

    Dobrá, zvážním. Pravda, bylo to neúmyslně. Netušil jsem, že to některým bude hlodat v makovičkách  Ano, stojím si za svým názorem, který jsem vyřkl ve Smršti. Je to samo sebou čistě můj soukromý názor a netvrdím, že je správný. Ono se to ani tak říci nedá. Pochopitelně jsou hráči, kteří dokáží bravurně zahrát opačné pohlaví (já mezi ně nepatřím byť toto tvrzení nemám ověřené – nikdy jsem to neprubnul). Jenže těch tolik není a naopak je tu spousta těch, kteří to (dle mého laického názoru) neumí …

    Samo sebou se přikláním k Nini a jejímu výbornému postřehu! A sice, že jde především o zábavu … Ono, popravdě, sledovat mužskou postavu hranou hráčkou, které to zrovinka moc nejde a tak se její hrdina jeví jako člen méně početné (asi 4%, i když v dnešní době je to možná i o nějaké to % více) skupiny populace, je mnohdy větší legrace, jak kdyby jí to šlo. Nejkouzelnější jsou pak reakce ostatních hráčů či spíše jejich postav na takto se projevujícího člena skupinky … 

    Melker

    OdpovědětSmazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)