pondělí 30. ledna 2012

Deník staré Astrid - část čtvrtá

Shrnutí předchozího dílu: Ani když se sestra Bernadeta svěří staré Astrid, že je pronásledována záhadným cizince, nenajde klid. Nikdy neví, kde na něj narazí, odkud se vynoří. S obavou Astrid Bernadetu sleduje, jak jí pomalu mizí před očima. Dříve usměvavá dívka se stala minulostí.
Jednoho dne Bernadeta zabuší na její dveře. Tváře do krve rozdrásané.

Situace byla pro sestru Bernadetu stále komplikovanější. V konventu začali tušit, že se něco děje a s podezřením vždycky přicházejí i otázky. Nevyhnutelně. I já se ptala a možná to pro ni nebylo příjemné. Ptala jsem se, proč má na tvářích škrábance tak hluboké, že to vypadá, jakoby ji potrhala divá zvěř. Divá zvěř! V Orkangeru!

Ptala jsem se na démony, kteří ji pronásledují. Ptala jsem se na černého jezdce. Protože já ho opravdu viděla. Sice už jsem stará, ale oči mám pořád jako rys. V podstatě všechny smysly mi zůstaly naprosto zachovány. Až mě to někdy děsilo. Netrpěla jsem žádnými neduhy stáří, jako moje přítelkyně, a nemohla jsem si s nimi společně zanadávat. Jediné, co mě snad trochu trápilo, byly bolesti zad a klaudikační bolesti nohou.

A on tam byl. Tam pod mým stromem. Jednoznačně. Seděl v sedle vysokého hubeného koně s potrhanou a rozcuchanou černou hřívou a ocasem. Ten kůň byl šedý jako zamračené bouřkové nebe. Vypadal, jakoby se prodíral pořádně trnitým křovím. I boky měl rozdrápané a rozdrásané do krve a ten jezdec měl svůj černý plášť na cáry. Otočil ke mně hlavu a nozdry mu rudě zasvítily, jakoby je měl plné krve. Rudé nozdry a svítivě bílé bělmo, jak na mě třeštil nedočkavě a žádostivě oči. Jen jen uletět. Uletět a vrhnout se na mě, aby mě roznesl pod kopyty. Takový jsem z něho měla pocit…

Jeho jezdec vypadal přesně tak, jak ho popisovala Bernadeta. Mladá tvář, rámovaná sněhově bílými vlasy. Šedé kalhoty zdobené třpytivými kamínky, černý třírohý klobouk. Na něm opile viselo oškubané šedé péro. Na rukou měl dlouhé kožené rukavice až po lokty. Boty měl vysoké, jezdecké, také z černé kůže. U očí měl jakési jizvy, jestli jsem to na tu dálku dobře poznala.

Naléhala jsem na usouženou jeptišku, tak dlouho, až mi svůj příběh vypověděla. Její hlas byl tesklivý a takový ztracený. Ona vše vzdala. Nebojovala, jen vyprávěla, jakoby se to vše týkalo někoho jiného. Tiše a zahanbeně. Dívala se kamsi do daleka a její oči byly prázdné, tak zoufale prázdné.

Vyprávěla mi o noci, kdy běžela jako štvaná tmou. Vyprávěla o démonech, kteří ji do krve trhaly holá lýtka. Vyprávěla o bytostech s drápy, které jí zuřivě dýchaly na záda a napřahovaly po ní ruce zakončené špinavými žlutými nehty. Vyprávěla o zubech, které ji poznamenaly všude po těle. Vyprávěla o hanbě a ponížení, o násilí a krvi, o znesvěcení.
Vyprávěla, jak se z posledních sil plazila z místa své hanby a pak se objevil on.

Za jejími zády se ozval dusot kopyt, stromy se třásly a les se chvěl neklidem. Tak to popsala.
Černý jezdec se za ní hnal jako bouřkový mrak. Jeho široký plášť narážel do chvojí, jako obrovská křídla temného ptáka a klobouk mu stínil obličej.
Dala se do běhu. Do posledního zoufalého běhu. Dohnal ji, ve cvalu ji zdvihl k sobě do sedla a odnášel pryč. Dýchal ji na krk, chraplavě a rychle, jakoby se dusil. Bernadetě se zježily všechny vlasy v chladné mrazivé hrůze, ale on ji neublížil. Objímal ji silnou šlachovitou rukou a nesl ji do bezpečí. Ke mně.

Tam ji opatrně sesadil a postrčil směrem k mému domku. Neřekl nic. Jen jedinou větu.
“Znám všechny své děti a ty máš mé znamení.“
Nic víc. Otočil koně, zavlál rozedraným pláštěm a beze stopy zmizel.

Byla jsem z toho jelen. Nemohla jsem se ale soustředit na hloubání, kdo to jen může být, protože Bernadeta se zhroutila u mě na podlaze. Byla dokonale vyčerpaná a krvácela snad odevšad. Rychle jsem ji dovlekla ke své posteli a začala ji svlékat hábit, abych ji ošetřila. Jakoukoliv zmínku o tom, že by měla jet do nemocnice, odmítla.
Když jsem ji obnažila hlavu, neubránila jsem se pronikavému výkřiku. Sestře Bernadetě zbělely vlasy.
pokračování příště...

= Marín =

Žádné komentáře:

Okomentovat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)