Terror

Už se těšíte na tu pravou zimu, kdy vše pokryjí závěje sněhu a kdy do tváří začne štípat mráz? Už se těšíte, až přijdete z venku do vyhřáté místnosti a nad šálkem horkého čaje budete sledovat skrze sklo snášející se sněhové vločky?

A co teprve až se zachumláte do peřin a začtete se do některé z knih na dlouhé zimní večery… Jednu takovou bych tady pro vás měl, knihu s opravdu mrazivou atmosférou - Terror od Dana Simmonse. (Čirou náhodou se tato kniha před Vánoci dočkala dotisku.)

Kniha nás zavede na nehostinný arktický sever. Do doby, kdy se britská expedice sira Johna Franklina pokusila najít takzvanou Severozápadní cestu – bájný pruh nezamrzlého moře, jenž se měl táhnout podél severního pobřeží Kanady až k Aljašce a Beringově úžině.

Plavidla, na kterých 19. května 1845 vyplula expedice, zmizela beze stopy. Z výpravy se nikdo nevrátil a dodnes kolem ní panuje mnoho nejasností.

Příběhem se prolínají jak skutečné historické události, tak historická fikce okořeněná o fantastické prvky v podobě tajemného netvora. Je to ale především vyprávění o utrpení a zoufalství, o marné a přesto neutuchající snaze přežít.

Nechejte se tedy pozvolna vtáhnout do příběhu, kde osud výpravy sledujeme z pohledu několika postav a kde je atmosféra s každou další stránkou hutnější a tíživější.

ukázka 1

„Bylo to hrůzostrašné.“
„ To jistě bylo,“ utrousil sir John suše a měl jsem dojem, že téměř ironicky. „Co jiného to ale mohlo být, pane Goodsire, nebyl-li to medvěd?“

Nebylo to poprvé, co jsem si povšiml, že mě sir John zásadně neoslovuje řádně nabytým doktorským titulem. Říkal mi „pane“, stejně jako všem nižším důstojníkům i poddůstojníkům bez formálního vzdělání. Trvalo mi dva roky, než jsem si uvědomil, že stárnoucí velitel naši expedice, jehož jsem si ta vážil, naopak necítí ani špetku respektu k pouhému lodnímu ranhojiči.

„Nevím, sire Johne.“ odpověděl jsem. Chtěl jsem se vrátit ke svému pacientovi.

ukázka 2

Goodsir se třásl. Půjde-li to takhle dál, jistě se nedožije rána. Budou ho chtít vzbudit a vytáhnou z přikrývky a spacího pytle a najdou jen zmrzlou, do klubíčka stočenou mrtvolu.

Zalezl do spacího pytle ze sešitých přikrývek tak hluboko, jak to bylo jen možné, stáhl k sobě ledem obalené okraje otvoru nad hlavou a raději nabíral do plic kyselý pach vlastního potu a výdechů, než aby se znovu vystavoval ledovému venkovnímu vzduchu.

K zákeřnému světlu a ještě zákeřnějšímu lezavému chladu – chladu smrti, jak si Goodsir uvědomoval, chladu hrobů a černých útesů na skalní stěně nad náhrobními deskami na Beecheyově ostrově - se přidružoval i hluk; lékař se domníval, že za dvě temné zimy už přivykl sténání lodních trámů, občasnému vrzání a praštění přemrzlého lodního kovu i neustálým rozmanitým zvukům z ledu, který držel loď v pevném sevření, ale tady venku, kde jeho tělo od ledu nedělilo víc než pár vrstev vlny a vlčích kůží, byly steny a pohyby ledu pod ním přímo příšerné.

= Morr =