Knihy, které by neměly zapadnout... Návrat z hvězd

„Nechte mě být.“ setřásl jsem ruku ze svého ramene. A dříve než by mohl kdokoliv něco namítnout, vyšel jsem ven. Ztuhl jsem. Čelist mi údivem spadla. Nic jsem nepoznával. Jako by to ani nebyla Země, ne ta, jakou jsem si pamatoval. Vysoké lesklé budovy, tak málo podobné tomu co jsem znal, čněli do mraků. Klouzal jsem po nich pohledem až do míst, kde se ztrácely. Ohromením jsem nebyl schopen od nich odtrhnout pohled.

„Pojďte zpět.“ Ozvalo se mi za zády. „ Všechno se změnilo. Ještě na to nejste připraven.“ Nedostávalo se mi slov, rezignovaně jsem svěsil ramena. Opravdu jsem nic nepoznával.

Zamysleli jste se někdy nad vesmírným cestováním? Nad objevováním nových světů?
Ano? A položili jste si někdy i otázku: A vrátím se vůbec někdy? Poznám ještě to, co jsem opustil? Bude ještě kam se vrátit?

Věřte, že po přečtení knihy Návrat z hvězd, kterou Stanislaw Lem (autor např. také románu Solaris) napsal roku 1961, vás tyto a podobné otázky jistě napadnou.

Vždyť sám hrdina románu Hal Bregg, vesmírný pilot, bude mít plnou hlavu otázek a nejasností, když se po desetileté výpravě napříč vesmírem navrátí na domovskou planetu. Na Zemi totiž mezitím uplynulo více jak jedno století a vše je najednou jiné, neznámé. Prostředí i společnost.

Hal Bregg je vyděděncem, cizincem v novém světě. Je možné do této nové společnosti zapadnout, přizpůsobit se novému životu? Měla vesmírná výprava vůbec smysl? A má cenu ještě žít?

To vše se dozvíte, když jej budete provázet při jeho poznávání nového života na Zemi.

ukázka 1:

Celé odpoledne jsem strávil v knihkupectví. Ale knížky v něm nebyly. Netiskly se už bezmála půl století. A já se na ně tolik těšil, po mikrofilmech, z nichž se skládala knihovna Promethea. A nic z toho nebylo. Člověk se už nemohl prohrabávat v regálech, potěžkávat v ruce svazky a odhadovat jejich váhu, napovídající rozsah četby.

Knihkupectví připomínalo spíš elektronickou laboratoř. Knihy, to byly krystalky, v nichž byl obsah nahrán. Číst se daly pomocí optonu. Byl dokonce podobný knize, ale s jednou jedinou stránkou ve dvou deskách. Při zmáčknutí se objevovaly následující stránky textu. Ale optonu se užívalo zřídka, jak mi řekl prodávající robot. Veřejnost dávala přednost lektonům, četly hlasitě, daly se nařídit na libovolný druh hlasu, tempo, modulaci. Pouze vědecké publikace pro malý okruh zájemců byly ještě tištěny na plastiku, imitaci papíru. A tak se všechny mé nákupy vešly do jedné kapsy, přestože to bylo téměř tři sta titulů. Hrstka krystalického zrní - tak vypadaly knihy.

ukázka 2:

Okamžik jsem si myslel, že vstane, ale ovládla se. Její oči se vrátily, velké, dychtivé. Dívala se na mě jako na šelmu, která leží krok od ní, jakoby nacházela zvrácenou rozkoš v hrůze, kterou jsem ji naháněl. Připadalo mi to jako urážka, horší, než kdyby se jen polekala.
„Můžete…“
„Zabít?“ odpověděl jsem se zdvořilým úsměvem. „Ano. Mohu.“

= Morr =