středa 28. září 2011

Smrt postav

Na Abarinu v jeskyních si hrajeme. Hrajeme si na život a k životu patří mimo jiné neoddělitelně i smrt. A to zvláště k životu, jaký vedou naše postavy v příbězích, do kterých s nimi vstupujeme. V příbězích plných bojů, nebezpečí, různých nástrah a nepřízně osudu.

I když je tedy smrt pochopitelná a i očekávaná, nesetkáváme se často s tím, že by postavy umíraly. Ano, stává se, že hráč chce s nějakého důvodu jeskyni opustit a dá svolení k tomu, aby jeho postava byla v příběhu zabita, aby jen tak neodešla, neopustila družinu. Ale taková ta ryzí smrt, kdy například dojde k boji a hráč si není do posledního okamžiku jistý, jak to jeho postava zvládne? Kdy nemůže tušit, jestli si třeba v dalším příspěvku PJe nepřečte: “Další útok se ti nepodařilo vykrýt. Cítíš, jak se meč tvého protivníka noří do tvé hrudi. Prudkou bolest, když jej zase vytahuje. A s tím, jak jeho meč opouští tvé tělo, uniká z tebe i život. Poslední, co vidíš, je vítězoslavný škleb toho, s kým jsi svedl svůj poslední boj…“
Nebo naprosto rychlá a neočekávaná smrt, kdy například na družinku jdoucí úvozem zaútočí lučištníci a několik postav je okamžitě zabito, aniž by si stihly vůbec uvědomit, co se děje? Ne, tohle v jeskyních opravdu běžné není.

Proč tomu tak je? Jeden z důvodů je ten, že hráči mají své postavy prostě rádi. Dají si záležet na tvorbě postavy, na jejím životopise, vdechnou jí život. A pak s postavou vstoupí do příběhu, a čím déle za ní hrají, tím víc se s ní sžívají a přirůstá jim k srdci. A pak by taková vymazlená postava měla zemřít? Proč? Nu protože se to prostě občas stane. Problém je kolikrát i v psychice hráčů. Někteří z nás prostě nesou smrt postavy velmi těžce a to dokonce i postav jiných hráčů.

Další důvod je ten, že i PJové mají postavy hráčů, kteří hrají v jejich jeskyních, rádi a nechtějí se zbavovat dobře zahraných postav jen kvůli tomu, že smrt patří k životu. Nechtějí se zbavovat ani osvědčených a v jeskyni zavedených hráčů. Někdy je problém kvalitní hráče sehnat, tak proč se pak o ně takto nechat připravit? A i PJové jsou jenom lidé a i oni mohou mít psychické zábrany postavu nechat umřít. Zvlášť, pokud si nejsou jistí, jak tuto skutečnost přijme hráč zabité postavy.

Hlavní krédo hraní na Abarinu je to, že jde o zábavu. A přiznejme si to, s mrtvou postavou si už moc zábavy neužijeme, pokud z ní tedy někdo nevytvoří třeba nemrtvého. A smrt sama o sobě moc zábavná taky není. Pokud se tedy na problém nepodíváme z trochu jiného úhlu. Zábavou při hraní mohou samozřejmě být i vypjaté situace a emoce hnané do krajnosti. A tohle nám smrt postavy může poskytnout v plné míře. Nezapomenutelný prožitek, o to větší, oč jsme s naší postavou víc spjatí. Emoce tryskající ze všech pórů, svírající smutek a lapání po dechu. Nu, neříkejte, že by nestálo za to si něco takhle silně prožít.
V takovém případě musí být ale smrt postavy opravdová, uvěřitelná, a ač to zní trochu podivně, smysluplná. Neměl by o ní rozhodnout jen hod kostkou. A pokud rozhodne, měl by si to PJ nechat pro sebe. Měla by být ze strany PJ velmi dobře a citlivě popsaná. Hráč i umírající postava si zaslouží, aby poslední příspěvek pro ně stál za to.

Smrt postavy má samozřejmě pak vliv jak na další dění v jeskyni, tak i na další jednání ostatních postav. Vždyť právě zemřel někdo, s kým strávili určitý čas, pojilo je společně prožité. Byl to jejich přítel, měli ho rádi. Někdo z družiny ho třeba miloval. Nebo naopak ho někteří nesnášeli a teď se ho konečně zbavili. Nikomu ale asi nebude smrt jiné postavy lhostejná.
Ani samotní hráči nezůstanou ušetřeni. Naplno si v tu chvíli uvědomí, že takto může skončit i jejich postava. Možná si v duchu oddechnou, že teď nebyl na řadě ten jejich hrdina. A začnou samotnou hru prožívat úplně jinak.

Chtěla bych se přimluvit za jednu věc. Smrt postavy by neměla být trestem za špatné hraní. Špatně hrajícímu hráči by měl PJ zkusit pomoct hru zlepšit a ne mu zabíjet postavu. I když to možná nezní moc logicky a férově, umírat by podle mě měly jen dobře zahrané postavy. Ať už pro to, že postava (nikoliv hráč), udělala nějakou chybu, nebo pro to, že se zachová podle své povahy a přesvědčení, i když tuší, že může zemřít. Myslím si, že hráči takto hrající své postavy vesměs počítají i s možností smrti.

Myslím si, že stojí za to najít v sobě odvahu hrát postavy s tím rizikem, že zemřou a pokud k tomu dojde, naplno si tím zážitkem projít. Věřím, že alespoň někteří PJové najdou občas odvahu některou postavu v dobrodružství zabít. Měli by k tomuto kroku sáhnout opravdu jen u hráčů, u kterých mají jistotu, že o tenhle silný prožitek stojí a že jej unesou. Není žádná hanba a ostuda, že někteří z nás na to, aby jim zemřela postava, prostě nemají odvahu, žaludek a sílu.

= Janika =

1 komentář:

  1. Mnoho toho bylo vyřčeného, s čím v tomto článku souhlasím. Smrt postav do hry prostě patří a může velice zdárně dokreslit atmosféru a podtrhnout pozadí příběhu. Stejně tak si hráči musí uvědomit, že postava za své činy musí nést následky. Ano, mohou ty situace nastat, když je postava dobře zahraná nebo když naopak hráč se svou postavou dělá jednu hloupost za druhou i přes veškerou snahu mu domluvit. Nebo lze elegantně využít smrt do příběhu v případě hráče, který již nadále nemůže či nechce nadále hrát. Na druhou stranu by se se smrtí určitě nemělo přehánět, aby postavy neumírali jak na běžícím páse. Jen by měli hráči mít na paměti, že jejich postavy nejsou nesmrtelné a nedotknutelné.

    Morr

    OdpovědětSmazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)