středa 28. září 2011

Dobře zahraná postava

Když se chceme zamyslet nad tím, jaké postavy jsou ty, které jsou dobře zahrané, musíme začít u samotného počátku a to je tvorba postavy. Myslím, že není třeba zdůrazňovat, že jen postava s dobrým životopisem a dopodrobna promyšlená, co se týká povahových vlastností, může aspirovat na dobře zahranou postavu.

Pro některé hráče není problém sepsat opravdu kvalitní životopis, vymyslet uvěřitelnou a živou postavu. Ale právě zde mohou nastat problémy. Postava by jak svou historií, tak zčásti i povahou měla nějakým způsobem korespondovat s nastíněným příběhem a jeho reáliemi. Dobrý PJ určitě bude chtít využít některé momenty z minulosti postavy k oživení hry. Byla by škoda se nevhodnou historií o tuhle možnost připravit.

Také co se týká povahy, měl by hráč dobře zvážit, jaké rysy své postavě dá do vínku. U povahy postav bych se ráda zdržela déle. Většina postav, které si tvoříme, jsou velké individuality a silné osobnosti. Je to logické, hrát za nějakou obyčejnou postavu nebývá tak zajímavé a vzrušující. A sami dobře víme, co se stane, když na sebe narazí takové silné osobnosti s rozdílnými názory, postoji a přístupy k řešení problémů. Spory a hádky v družině. Aby nedošlo k mýlce, rozhodně nezastávám názor, že se v družině musí mít všichni rádi, vycházet si vstříc, souhlasit se vším, co kdo řekne. Interakce mezi postavami patří podle mě k těm nejzajímavějším částem hry. A k této interakci rozhodně patří i spory, budování vztahů, projevování sympatií a antipatií. Jen by měl hráč myslet na to, aby případné spory jeho postavy s jinou nebyly samoúčelné a nestaly se středobodem celé hry. Měl by počítat s tím, že povaha jeho postavy se bude v průběhu hry vyvíjet, že její názory a postoje se mohou – měly by – upravovat podle prožitého a nových zkušeností.

A rozhodně by nemělo docházet k tomu, aby se spory mezi postavami staly příčinou sporů mezi hráči. I když jsme se svými hrdiny hodně spjatí, pořád bychom měli umět rozlišovat mezi postavou a hráčem a mít na paměti, že nesnášenlivost postav se nerovná nesnášenlivosti mezi hráči.

To, co tady chci říct, je to, že hráč by měl být připraven i k určitým kompromisům. A to hlavně při začátku hry, kdy je někdy opravdu těžké, aby se postavy s tak rozdílnými povahami a názory rozhodly spolupracovat a vydat na společnou cestu. Zvlášť, pokud má PJ nachystaný jiný začátek hry než: Přečetl sis oznámení, že král hledá dobrovolníky, kteří se vydají zabít zlého draka, jež sužuje království. Možná namítnete, že to, aby se družinka dala dohromady, je věc právě PJe. Ale pokud si sami hráči nenajdou pro svou postavu důvod, proč chce jít zrovna s touto skupinkou do akce, ani sebevětší úsilí PJe nepomůže tomu, aby se družina spojila.

Představte si třeba takovou situaci: vaše postava z nějakého důvodu bude nesnášet elfy. Proč tomu tak je, vysvětlíte logicky a podrobně v životopisu. A pak zjistíte, že družina se skládá z větší části právě z jedinců této nenáviděné rasy. Podle toho, jak jste si tuto postavu vytvořili, by bylo zcela logické, že by se s největší pravděpodobností akce vůbec nezúčastnila. Máte dvě možnosti. Buď si udělat jinou postavu, nebo si stanovit, že úkol, který máte společně splnit, či odměna za něj je tak velkou motivací, že kvůli tomuhle se postava přemůže a bude spolupracovat i s těmi, které bytostně nesnáší.

Na tomto příkladu je vidět, jak důležitá je domluva mezi PJ a hráčem ještě před tím, než si hráč postavu vytvoří. Právě v této fázi může totiž PJ hodně ovlivnit to, aby v průběhu hry nedocházelo ke zbytečným a pro hru nepřínosným třenicím mezi postavami, nebo, což je ta horší varianta, dokonce mezi hráči. Každý PJ má právo říct: Takto vytvořená postava se mi pro tohle dobrodružství nehodí, potřeboval bych u ní určité věci změnit. U dobrého PJ to není projev arogance a nadřazenosti, ale naopak důkaz toho, že má jeskyni opravdu promyšlenou a má snahu, aby hra samotná přinášela všem jen radost.

Takže, dobře zahraná postava není ta, kde se hráč striktně drží toho, co jí dal do vínku v životopise a jakou jí přisoudil povahu. Bez ohledu na okolnosti, situaci a ostatní postavy. Taková postava, která je zahraná sice perfektně, ale jen sama pro sebe.

Dobře zahraná postava je ta, která svým jednáním vytváří herní situace pro ostatní, dává jim možnost reakcí, postava, která svým jednáním dokáže pobavit buď ostatní postavy, nebo jejich hráče, postava, která určitým způsobem dokáže posouvat sama děj – v rámci daném PJem. Neznamená to nutně, že taková postava musí být „družinový bavič“. I zcela vážná a úctu budící a vyžadující postava může svým jednáním ostatní pobavit. Třeba právě tou vážností, která v určitých situacích nemusí být zcela na místě, tím, že se jí občas něco nepovede, nebo dobře zahranými zápornými reakcemi na ostatní členy družiny. Zkrátka je to taková postava, která je tady pro druhé, pro samotný příběh a u které hráč v první řadě myslí na pobavení ostatních hráčů.

Možná jsem tomuto tématu nevěnovala tolik prostoru, který by si zasloužilo. Určitě je spousta dalších aspektů, které jsou součástí dobře zahrané postavy. Proto budu ráda, když je vyslovíte v komentářích pod touto úvahou, ráda zjistím vaše názory a popovídám si o nich s vámi.

= Janika =

2 komentáře:

  1. Souhlasím s napsaným. Nechci říct, že často, ale setkávám se v jeskyních s hráči, kteří umí dobře psát, zvládají sloh i gramatiku jenže ouha - konání jejich postav není zas tak úplně to "pravé ořechové". Nechci tvrdít, že vím, jak by se postavy chovat měly, ale poznám kdy se chovají úplně zcestně a to pak nezachrání ani vysoká kvalita v jaké byl příspěvek napsán.
    Každopádně je to téma na dlouhé debaty ... :)

    Melker

    OdpovědětSmazat
  2. Hezké téma na sáhodlouhé diskuse. S mnohým souhlasím, nemohu jinak.

    Postava a její pohled na svět, její názory by se měly vyvíjet na základě prožitého. Je hezké když postava neustrne v místě dodání životopisu. Tak jako nás ovlivňuje to co jsme prožili, tak to musí zákonitě ovlivňovat i postavy.

    Nemohu ani opominout fakt, že už když se postava pro dobrodružství vytváří, měli by se hráči zamyslet nejenom nad jejími vlastnostmi, charakterem, originalitou apod. ale také nad její hratelnosti.

    Co tím myslím? Aby se od počátku postava tvořila tak, aby byla schopna hrát s družinou. (jak bylo psáno... nemusí mít ostatní ráda, ale měla by být nějaká logická motivace, proč by to či ono postav udělala a proč by do dobrodružství šla.)

    Samozřejmě ideální řešení je, aby minulost alespoň trochu korespondovala s příběhem (tedy splnit požadavky PJ a po vzájemné domluvě případně postavu upravit, případně najít vhodnou motivaci)

    Protože můžete hrát geniálně nesnášenlivého stařešinu, který chrlí kolem sebe na všechny jen jen jed a síru... ale pak pozor ať nezůstanete hrát sami.

    A jak psal již Melker, je potřeba uvážlivě také zvažovat co by postavy neudělali či naopak udělali, protože sebelepší příspěvek nezachrání naprostou nelogičnost.

    Ale jako většina témat, která se tady objevila jako úvahy, by stála za příjemnou debatu třeba nad sklenicí dobrého vína.

    Morr

    OdpovědětSmazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)