pondělí 18. září 2017

Zážitky sally.owens ze srazu

Čekal mě obyčejný víkend a tak mě napadlo, že si ho něčím zlepším. Usoudila jsem tedy, že by mohla být zábava dorazit na Abarinský sraz. Ujet 220 kilometrů za dobrodružstvím se mi zdálo jako výborný nápad, jak si zpestřit víkend. Přemluvila jsem další dva abariňáky (Pidzeye a Hausera), aby vyrazili se mnou a ta cesta byla zábavnější. Plány to byly krásné, ale hned po vyplutí z přístavu se střetly s realitou. Víkendový provoz nezklamal.

Nic vám nezlepší cestu v koloně víc než zprávy z předsunutého tábora (tedy od Hausera) o tom, jak by jel jinudy a přijel by dřív. Po několika pokusech ho informovat o posunutí příjezdu jsem to vzdala. A tak po krásných dvou a půl hodinách jízdy jsme naložili Hausera, který mezitím zmoknul vlivem deště. A vesele se jelo dál. Aby ne, když začala kolovat flaška alkoholu. Podotýkám, řidič byl střízlivý. Dohnat ztracený čas v kolonách se ale nedal. Ve tmě, v dešti a v serpentínách prostě nic rychleji neujedete. Ale díky tomu, že stále kolovala flaška alkoholu a z Rosnatky přicházeli zprávy o tom, že stále na nás čekají, se jelo krásně. Docela mě mile překvapilo, že i v půl deváté večer stále přicházeli z Rosnatky zprávy, které dávaly smysl. Po úmorné cestě, flašce alkoholu a jízdě se dvěma chlapi, kterým navigování nic neříká, jsme úspěšně dojeli do cíle. Desátá večerní to jistila a mohlo se začít pařit.

Atmosféra byla úžasná a osazenstvo nemělo chybu. Kolovali všemožné lihoviny, u kterých si nejsem jistá, zda se vůbec mohli pít a smích musel být slyšet až v centru města. Únava ale skolila nakonec všechny a tak spánek vyhrál. I když těžko se mluví o spánku, když po vás leze celou noc kočka a vzbudí vás, abyste sousedovi vedle odtáhli z postele kočku a mohl si lehnout. Přesto se ráno vstávalo s úsměvem.

Denní program byl jasný - bude se hrát. Přípravy probíhali ve velkém. Jenže přemýšlet takhle po ránu není zdravé. Byla potřeba se trochu vydýchat. Proto nebylo zbytí a vyrazilo se na výlet. Každý se ustrojil dle svého, někdo v té zimě zvolil letní variaci a někteří vyrazili pouze v pantoflích. To však nebránilo tomu dojít až k lavičce a pokochat se výhledem. Ta největší zábava ale měla teprve přijít.

Pod pojmem bude se hrát, jsem si představila hodně. Ale to co nakonec přišlo, předčilo veškerá moje očekávání. Hra byla úžasná. Zkusit si hraní takhle naživo se nedá ani popsat. Byl to zážitek. Co na tom, že vám přihlížející hned v prvních minutách změní pracně vymyšlené jméno postavy a nikdo vaší hrdince už neřekne jinak než Lasturka, aniž by se tak jmenovala. Nebo že je vaše postava dokola otravována pochybnou existencí, která se vám snaží nacpat do vany. Bylo mi ctí být svědkem hraběnčina triumfu a zažít všechna ta úžasná dobrodružství a úkoly. Hra nám vydržela až do odjezdu a vážně stála za to.

A co si z tohoto víkendu odnáším? Nezapomenutelné zážitky, které mi už nikdo nevezme. Zjištění, že fazolka není jenom zelenina. Varování, že nemáte Melkera žádat o laskavost. Ne vše, co je označeno jako lihovina, je k pití. Zato vše, co je označeno LČR, je léčivá rostlina a je k jídlu. A mnoho dalších, o které se nepodělím, abyste vy ostatní, co jste nedorazili, věděli, že jste přišli o mnohem, mnohem víc. A co bylo nejhorší? Cesta domu… nezbyla totiž na cestu ani kapka alkoholu.

= sally.owens =

1 komentář:

  1. Klidně mě o laskavost požádejte, já vám mile rád vyhovím, když budu chtít ... :)

    M.

    OdpovědětVymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)