pátek 23. prosince 2016

Reportáž z vánočního abarinského srazu

Líné a ničím zvláštní pardubické odpoledne (s výjimkou nepřítomnosti dětí) probíhalo klidně. Ale přesto bylo ve vzduchu cítit jemné napětí a nervozitu. Stejně tak jako očekávání a nedočkavost.

V poklidu jsem doháněl nějaké resty u počítače a v klidu sledoval hodiny. Do šesti bylo ještě dost času. Ale někteří zřejmě hodiny zas tak neumí. Nebo se prostě rozhodli využít nabídky začít dnešní setkání o něco dříve. A tak okolo páté začal v krátkých intervalech zvonit zvonek u dveří a kliku si začaly podávat abarinské duše. Alespoň ty, kterým to okolnosti dovolily a které se rozhodly zdvihnout od počítače a vzít na sebe víceméně lidskou podobu. Přestat se alespoň na okamžik skrývat za titěrnou ikonku a více či méně hlubokomyslnou přezdívku.

Abarinský sraz započal.

V našem skromném příbytku se postupně sešla podstatná část ze všech účastníků. Ti využili nabídku čaje či kofoly, načež jsme se před šestou všichni opět oblékli a vyrazili do zamluveného lokálu na nějaké to pivko, večeři, ale především na pokec o tom, co nás všechny spojuje. Hry na hrdiny a Abarin. Zasedací (ne)pořádek byl zvolen náhodně, ale poměrně malý salónek penzionu Podkova umožňoval v podstatě komunikaci všech se všemi, abychom se nemuseli příliš překřikovat.

Každý si objednal něco k jídlu a pití a potom jsme se již pustili do vášnivých debat.
Kdo s kým hraje rád, kdo s kým hraje nerad, jaké jsou ty jeho oblíbené jeskyně a herní systémy a kdo vlastně ještě vůbec hraje, nebo prostě jen neměl dneska nic lepšího na práci. Nemá cenu zabíhat do detailů. A ani to není žádoucí. Protože potom by si ti línější z vás příště pouze přečetli zápis o srazu a nic je nenutilo přijet. A to by byla škoda. Protože posezení v přátelské atmosféře a příjemném prostředí je takřka vždy lepší, než nějaké psaní zpráv přes fejsíček.
Nutno jen zmínit, že se diskutovala trochu i budoucnost Abarinu a na co je možné se v bližším či vzdálenějším časovém horizontu těšit.

A protože nebyli všichni zdejší, tak se v průběhu večera začali vytrácet, aby stihli nějaký vlak, autobus a nebo aby prostě dojeli nějak rozumně na druhý konec republiky, ze kterého neváhali přijet. To je správný příklad hodný následování. Všechno lze obecně zařídit a je jen otázkou, jak moc člověk chce.

Někdy okolo desáté jsme tak opustili hospůdku a přesunuli se opět do našeho příbytku. Tam jsme ještě asi do půl jedné posedávali, popíjeli a nadále si sdělovali své více či méně veselé historky z našeho hraní. Přece jen jsme všichni veteráni, máme toho už mnoho za sebou a tedy bylo materiálu na povídání dosti.

Nakonec se i tři přespolní rozhodli zůstat přes noc a tedy vlastně ve finále plná polovina účastníků srazu zůstala do druhého dne. V průběhu ospalého dopoledne se pak ještě posnídalo, dořešilo, na co se zapomnělo a okolo poledního se i ti nejopozdilejší rozloučili a vypravili zpět na vlak. Navzájem si slibujíce, že tohle rozhodně nebyl poslední pardubický sraz a další že by se mohl uskutečnit již někdy na jaře.

Tedy bych vám doporučil již teď přemýšlet nad volnými víkendy v tomto období, abyste příště nechyběli. Koneckonců, nějaký ten sociální kontakt každému prospěje. A vaši kamarádi z Abarinu si tak konečně budou moci k titěrné ikonce přiřadit i obličej a hlas. A věřte mi, popřání hezkého prožití vánočních svátků a úspěšného vstupu do roku 2017 vyzní tváří v tvář daleko upřímněji, než když vám to popřeji jen takhle přes Abarin... :-)

= PEEPA =


A závěrem několik fotek ze srazu, za které můžeme poděkovat Melkerovi :-) Najdete je zde :-)

1 komentář:

  1. Škoda preveliká, že sa to nakoniec dalo na toho desiateho, nakoľko som sa vtedy natriasala na koncerte v Prahe. Tak pevne verím tomu, že ten jarný zraz sa uskutoční. :)

    OdpovědětVymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)