úterý 3. března 2015

O Austinův zlatý brk - vyhodnocení abarinské literární soutěže únor 2015

I. místo
Autor: Vegaš
Dílko: Svět bez dveří
Body: 4,5 hlasů

II. místo
Autor: Ion
Dílko: Splývání – Nad zákonem 1. část
Body: 2,5 hlasů

Autorka: d3stiny
Dílko: Smysl
Body: 2,5 hlasů

Byla tma.
Chladný vlhký vzduch se dýchal jen obtížně.
Přesto tam byla.
Klečela u otevřené rakve, hlavu v kápi skloněnou nad tělem staré ženy. Její lem byl celý ojíněný.
Plakala.
Tiše, snad ze strachu, aby nerušila posvátné ticho hrobky. Měla ji ráda. Moc ráda. Vychovala ji. Naučila ji spousty věcí. Šla ji vždy příkladem, ať už v dobrém či zlém. A teď je mrtvá.
Muselo to jednou přijít. Věděla to. Ale tak brzy? Brzy… Léta šla co noha nohu mine, čas běžel a než se člověk ohlédl, jeden lidský život byl u konce.

„Co jsem celou tu dobu dělala?“
„Kde jsem byla a proč?“
„Mít tak víc času…“

„Je mi to líto, babičko Tess, tak líto…“

Temnota zavířila a ožila svým vlastním životem.
Najednou tu nebyla sama. Bylo jí to však jedno. Její bolest byla tak silná, že nechtěla nic. Jen plakat. Vyplakat se z toho všeho, aby se jí ulevilo.

„Širak.“ příjemný mužský hlas pronesl jediné slovo moci.
Hrobku ozářilo bledé světlo.
Arenika pomalu zvedla hlavu. Zmrzlé slzy se na její tváři třpytily jak diamanty. Upřela pohled na muže v rouchu barvy inkoustu. Nesnažila se nic skrývat. Před ním ne. Bylo by to zbytečné. Dokonce se ani nestyděla. Věděla, že ji chápe. Ji i její bolest.

Usmál se.
Měkce a vřele.
Usmál se tak, že ji to zahřálo u srdce.
Tiše k ní natáhl ruku a podal jí skříňku z mahagonového dřeva s vyrytým symbolem Velké knihovny.

„Je třeba navštívit mistra Vegaše a poděkovat mu za jeho přínos.“ Nilongův sametový hlas vyplnil celou místnost. Hlavní knihovník pohledem sklouzl k rakvi. Na chvíli se u ní zastavil a pak se obrátil zpět na svoji chráněnku.

„Do zítra to jistě počká…“
Mírně se uklonil a s tou úklonou zmizel. On i světlo. Zůstala tu jen vůně starých pergamenů, inkoustu a okvětních lístků růží.

Čas truchlit.
Ještě dnes.

Ale zítra, zítra už bude čas pracovat…


= Melker =


Jsem ráda, že se stále najdou tací, kteří se nás snaží potěšit svými dílky. A je mi za ně smutno, že se dočkávají takového nezájmu. Je tak těžké si přečíst povídku, a když už nepovzbudit pár slovy, tak si alespoň najít chviličku na přidělení bodů? Snad to bude příště lepší…

Ale přes tyhle stesky tentokrát velká gratulace Vegašovi!

= Redakce NAMRO =

Žádné komentáře:

Okomentovat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)