O Austinův zlatý brk - vyhodnocení abarinské literární soutěže prosinec 2014

I. místo
Autor: Vegaš
Dílko: Jenom můj
Body: 9,5 hlasů

II. místo
Autorka: d3stiny
Dílko: Čaj o čtvrté
Body: 8 hlasů

III. místo
Autor: Mario Black
Dílko: S nevěrnicemi pryč
Body: 7,5 hlasů

Mladý bard ležel v útulné komůrce v podkroví výjezdního hostince a spokojeně si pobrukoval.
Byl to plodný den.
Vlastně se dařilo celý měsíc. Měl plné břicho výborné večeře, ochutnal výborné víno a jeho posluchači byli natolik štědří, že měl váček na opasku o pár mincí těžší. Navíc ubytování na celý víkend zajištěné a to se v tuto roční dobu jen hodilo.

Jestlipak ten moula doručil mou povídku do Palntasu do Velké knihovny ?
Ale což, třebas by se lidem ani moc nelíbila...

Proč by se neměla líbit?!
A proč by měla, však znáš lidi. Věčně na něco remcají...

Hlavou se mu honila spousta protichůdných myšlenek. Přeci jen zatím neměl žádné zprávy z velkého města. Na to zaplatil poslíčkovi příliš málo.
Ale co, nějak se začít musí a hned jak pominou ty vánice, vypraví se osobně podívat, jak se jeho dílko usadilo na policích Velké knihovny. Kdo ví, třeba ještě udělá "díru do světa".

"Dobrý večer mistře..." medový hlas zapředl na pokraji mladíkova vědomí.
Usmál se. Ten sen začínal být čím dál tím lepší.

"Nerada ruším Váš odpočinek, ale mám vyřídit pozdravy a poděkování pana Austina."
Ten sametový hlas tu stále byl. A říkal samé krásné věci. Prý pozdravení od samotného Austina. Cha cha, to by přeci musel svojí tvorbou zazářit. To je...

"Chi chi chi..." zachichotal se té myšlence nahlas.
Tak nahlas, že se Vegaš rázem probudil z polospánku. Prudce otevřel oči a posadil se. Ozvalo se zadunění, jak hlava narazila nad postelí na nízký strop.

Stála tam, celá oděná do roucha barvy inkoustu.
Usmívala se.
Zadíval se jí do smaragdových očí, ve kterých se rázem ztratil. Byly tak tajemné, tak hluboké, tak vědoucí... Najednou se celý svět smrskl jen do dvou zářivých bodů. Nevěděl, kde je ani kdo je. Věděl jen jedno, že je celý jen její...

Jenom můj...

Arenika se usmála.
Prostým gestem ruky pokynula ke stolku u postele, na kterém stál svícen s dosud hořící svící. Jako kouzlem se tam zhmotnila skříňka z mahagonového dřeva, na jejímž víku byl vyrytý symbol Velké knihovny. A vedle ní karafa rubínově rudého vína spolu s křišťálovou číší.

"Hezký večer mistře..." zaševelil její hlas.
V příštím okamžiku byla pryč. Zůstala po ní jen vůně okvětních lístků růží a prastarých pergamenů.

A jedna boule na čele...

Vegaš zasténal a omámeně si sáhl na bolavé čelo. Muselo se mu to přeci zdát, jak se praštil do hlavy. Pak však jeho pohled padl na stolek u postele. Vyschlo mu v ústech.

"Jenom můj..."

= Melker =

Po kratší přestávce tady zase máme soutěžní dílka a také vítěze. Tím dnešním je Vegaš a my mu gratulujeme!

A těšíme se na další vaše literární počiny.

= Redakce NAMRO =