Nechceme americký Hallowen?

Jako před většinou svátků, tak i před termínem Halloweenu se vznese řada argumentů, že máme dost svých svátků, a tak proč slavit nějaký ten importovaný svátek z jů-es-ej. "Dyk přece máme Dušičky, tak na co ňákej helloween, no nééé?!... Dyk je to stejně jen komerce...!"
Jak je to vlastně s tím novým komerčním importovaným svátkem Halloweenem?

Vzpomínku na zesnulé symbolizuje světlo. Na Dušičky zapalujeme svíčky na hřbitovech, abychom si připomenuli ty, kteří s námi již nejsou. V anglosaském světě vkládají světélko do vyřezaných tykví.

Tradici Halloweenu přinesli do Ameriky Irové. Také tento obyčej má podobně jako křesťanská Památka zemřelých dávné kořeny v pohanském, nejspíš keltském svátku. Irové ve své vlasti vyřezávali do vydlabané řepy nebo brambory strašidelné obličeje, které poslední říjnový den kladli se zapálenou svíčkou na okenní římsy. Dělali to proto, aby od domu během následující noci Všech svatých odehnali umrlce, duchy svých zemřelých příbuzných a blízkých. Kvůli tomu se i převlékali do strašidelných kostýmů a dávali za domovní dveře sladkosti. V Americe pak místo chybějící řepy začali využívat dýně. V dnešní formě známe tuto slavnost, jak vznikla asi před 500 lety v Irsku odtud se dostala s vystěhovalci do Ameriky v 19. století.

Noc z 31. října na 1. listopadu byla u Keltů nocí, ve které se loučili s létem a slavili Samhain. Tento den - či spíše tato noc - dovolovala zemřelým jednou za rok přijít se podívat zpět na svět.

Příšerné převleky a masky sloužily lidem odedávna k oklamání a zahánění zlých duchů - tedy někdy asi i těch příbuzných. Na návrat mrtvých příbuzných se totiž lidé dívali různě. Někteří se radovali, že jim mohou připravit slavnost s jídlem a pitím, ale mnozí se obávali, že mrtví se chtějí vrátit na svět a k tomu účelu se potřebují zmocnit živých. Proto se převlékali, pokud možno ohavně a strašidelně, aby je ti mrtví a duchové nepoznali jako živé lidi. Možné je také, že měli zlé svědomí.

Římané zase slavili kdysi v tento den slavnost bohyně úrody. Zajímavé je, že jablka a ořechy hrají ještě dnes roli při oslavách Halloweenu.

Jméno vzniklo z All Hallows Eve, čili předvečer všech svatých tedy All Hallows Day. V 7. století po Kristu určil papež Gregor III., že se tento den (1. listopadu) bude světit svátek „Všech svatých“ a změnil tak chytře tradiční oslavy Samhain v křesťanskou slavnost.

Byl to současně i konec roku, prvního listopadu začínal nový rok. Keltové znali totiž jen dvě roční období, léto a zimu. Věřili pevně, že v tuto noc vystupují jejich předkové z hrobů, a aby je dobře naladili, připravovali jim před dveře jídlo a pití. Na usmířenou duší zemřelých předků a také, aby se odehnali zlí duchové, připravovaly se pro ně též různé jiné oběti, zaříkávání a magické obřady.

Co se týká tradičních Halloweenských her, vracíme se až do dob Keltů, kdy slavnosti byly více zaměřené na oslavu kolem žní. Hry byly hrány s typickým sklizňovým jídlem a často předvídaly, zda se něco nějaké osobě stane - bude se vdávat, bude mít lepší časy…

S Halloweenem jsou spojeny i různé jiné žertíky, které by se daly označit jako „macabre“, čili strašidelné.
Například v roce 1938 vysílala k Halloweenu americká stanice CBS rozhlasovou hru Orsona Wellese: Válka světů, podle románu H.G. Wellse. Hra byla inscenována tak přesvědčivě, že vznikla ohromná panika a mnoho lidí prchalo ve svých autech i pěšky, ve snaze zachránit se před blížícím se nebezpečím. Dalo velkou práci lidi uklidnit a vysvětlit, že to byla jen rozhlasová hra.

K dýním symbolizujícím Halloween se váže stará irská pověst o opilci a šprýmaři Jackovi, kterému se povedlo přelstít ďábla poté, co si mu za skleničku alkoholu slíbil svou duši. Jack totiž přemluvil pekelníka, aby vylezl do větví jabloně, a potom rychle vyryl do kmene znamení kříže. Kvůli tomu ďábel nemohl slézt. Jackovi pak už jen stačilo, aby lapenému čertovi velkoryse nabídl, že mu pomůže na zem — pokud se nikdy on, pozemský hříšník, nedostane do pekla.
Jenže když Jack umřel, v nebi ho nechtěli. Měl příliš mnoho hříchů. Ovšem nepustili ho ani do pekla. Jednak čertovský slib je čertovský slib a potom — ďábel si dobře pamatoval, jak ho šprýmař podvedl.
Od té doby Jackova duše bloudí po světě a temnotu si ozařuje jediným žhavým uhlíkem, kterým mu ďábel ponechal. Aby uhlík déle vydržel, vkládá si ho Jack do svícínku z vydlabané dýně...


Wikipedie však tvrdí:
Zvyky Halloweenu se rozvinuly v Irsku na základě zvyků oslavy svátku Všech svatých, který byl přenesen do Irska z Říma. Opírají se o původně židovskou tradici slavení svátků již od předchozího večera, neboť Židé počítali začátek dne již předchozím západem slunce. Vystěhovalci zvyk přenesli v 19. století do USA, kde se všeobecně rozšířil, a odtud ho s expanzí americké kultury přejímaly další země.

V době irského národního obrození se kolem roku 1830 rozšířil názor, že Halloween vznikl z předkřesťanských keltských tradic, např. svátku Samhain. Toto pojetí přijal i etnolog James Frazer, který Halloween v knize Zlatá ratolest popisuje jako pohanský svátek s tenkou křesťanskou slupkou. Podobné romantické teorie se dodnes často citují, jsou však považovány za překonané.


A co vy a Halloween?

- - - - -
PS:
Tohle strašilo u nás před domem. Vytvářely jsme to s dcerkou.
A z vnitřku vytvářím moc dobré sušené dýňové pochoutky na české Vánoce :-)