neděle 2. listopadu 2014

Jeskyně nejen na motivy...

Jeskyně Kostky osudu - rozhovor

Dnes jsem vybrala jeskyni, která je na Abarinu teprve krátce, ale je celkem neobvyklá a tak podle mě stojí za to, seznámit se s ní blíže. Takže co nám o Kostkách osudu prozradil její PJ Miastro?

Mohl bys nám jeskyni Kostky osudu stručně představit? Aby naši čtenáři věděli, o čem je a o co v ní jde?
Tak čtenáře hlavně zdravím :)
Kostky osudu jsou jeskyní mého zvráceného mozku. To, co nás dělá námi, tedy duše a vědomosti se přesouvají do fantasy postavy ve světě podobném starému Norsku. Kořením hry je má velice volná představa schopností, jež si hráči volí dle toho, co se naučí a provozují. Reálná hrozba smrti a spousta informací co nevedou k přímému cíli.

K přímému cíli? Je nějaký cíl – nebo jde jen o to, aby postavy přežily?
Tak tahle otázka co si dovolím říci, je složitá.
Celý děj podléhá hlavnímu ději, jenž je na pozadí... hráči, vlastně opakují svoji minulost, aby dospěli do bodu, kdy dostanou stejný výběr jako měli před tím. Na to navazuje příběh lásky, jež sahá za hrob. Celé usazené do divokého času mého světa. Odpověď je tedy - mám hned několik prolínajících se příběhů, jenž doufám dopadnou velkým „Vau“ a slzami v očkách.
Tak to zní opravdu zajímavě a hráči se mají na co těšit ;)

A jak budou vůbec postavy fungovat? Pokud vím, zatím mají osobnosti a vzpomínky ze svého původního světa, ale těla domorodců. Jsou to jen „skořápky“ anebo se bude projevovat i jejich osobnost?

Krásně řečeno...
Půl na půl... sami o sobě opravdu nic z předchůdců nemají, co však zůstalo, je ukryté hluboko v jejich mysli. Jak jsem naznačil, pomalu začnu kus po kuse nesourodě zjevovat obrazy a je jen na hráčích co si z nich vyvodí. Tady není čistá návaznost, tudíž se mohou toulat a dělat vše co chtějí, ale čas je dovede na ono místo, kde si osud hodí kostkou. Hráč si musí položit otázku a zjistit, co od svého života chce. Jak jsem řekl, před tím se něco .... pokazilo... Majoránkou je pak opravdu můj neotřelý způsob řízení děje.

Ještě bys mohl našim čtenářům vysvětlit, jak je to s těmi schopnostmi. Zatím mají a umí postavy to, co znají ze svého světa. Přes to si hráči mohli určit fantasy povolání. Znamená to, že se jim budou postupně nějak vybavovat i tyto schopnosti, nebo to bude, jak jsi už zmínil, jen o tom, co se naučí?
Tady do hry vnáším naprostou volnost... Schopnosti mají ze svého světa, ale časem se budou učit a přicházet k novým. Hráči navrhnu schopnost a on ji přijme a zdokonaluje se, nebo ji nechá být...

Tak vlastně vznikne postava válečníka, ale hráč mu vtiskne trochu alchymie a rázem už je zaděláno na zaklínače... Asi narazíš na to, jestli nemůže vzniknout megalomanská postava.

Ne nemůže, čím silnější postava bude s mečem, tím méně bude času na jiné schopnosti. Tak nakonec zemře pádem ze skály.

Rozumím. No a s tím umíráním – hodláš nechat umírat postavy často? ;) S mrtvými postavami už není taková zábava ;)
A pokud se to stane, bude mít hráč možnost udělat si postavu novou?

Tady je zažitý kodex, jenž se mi doslova příčí, to ten, že PJ prostě protlačí za každou cenu své hráče do konce. Hráč se tak prostě časem začne nudit, nebo dělat pitomosti.
Zabitého hráče nechám vytvořit postavu, pokud bude nadále chtít hrát.
S tím zabíjením. Tady je to na sloh. Prostě... postavy musí na svoji vlastní bezpečnost dbát, pokud zjistí, že je něco nebezpečné, je na nich zvážit důsledky. Nezabiji postavu jen z hecu, musí udělat pitomost, co by reálně dopadla smrtí. Ještě horší je fakt, že né vše, co předhodím ,, je k sežrání ,,. Nebudu děj tahat přímo, dám volby... a oni mají rozum... doufám... ;)

Chápu, ale nedá mi to zase neotravovat se svým dilema ohledně umírání postav. Co když bude postava zahraná dobře a právě to povede ke smrtící situaci? ;) Třeba že se rozhodne někomu druhému pomoct, i když ví, že tím ohrožuje sebe?
Co je na tom špatného? Kolik lidí v reálu takhle umřelo... Z pohledu hráče to je děsivé, založit si postavu a po roce ji nechat umřít pro blbost jiného...

Ale to je emoce, napětí... a přirozenost... hře to dá spád, ovlivní to charakter postav. Jako v životě...

Jak jsem nastínil, postavy před tím umřely, ale děj se vrátil na začátek a mají šanci přežít. Dle mého úsudku však většina z nich pochopí proč a chybu zopakují, ať už v rámci děje, či charakteru.
To zmiňuji konec hry a ten je v nedohlednu.
Tak to bude ještě hodně zajímavé ;)

A jak jsi zatím spokojený s výkony hráčů?

Dle mého je jeskyně souhrou PJ a hráčů... a tato parta je prostě úžasná. Nemohl jsem si přát lepší...
Od prvního příspěvku tu hru žeru. Každého z nich si vážím a líbí se mi humor, jenž do toho někteří vnáší. Beru je jako rodinu a každý den, co utahaneý dojdu z práce, sednu a rvu si vlasy vzteky... Kdy už ten Ab načte...

Mám je rád a ať v dobrém či zlém, lezouc jim na nervy a dráždit je... vždy tam ta úcta bude.
A to není o hvězdě, ale o nich...
Tak to budou mít radost, až si to přečtou (já mám ;))

Říkal jsi na začátku v souvislosti s touto jeskyní o tvém „zvráceném“ mozku ;) Takže je nasnadě otázka – kam na tyhle nápady chodíš? Vylíhly se tedy čistě v tvé hlavě, nebo ses něčím inspiroval?

Bylo mi řečeno, že se jedná o remake WoW. Není to pravda.
Romeo a Julie je taky ústřední motiv hodně filmů, ale jde jen o lásku a bolest.
Nápady beru prostě v sobě. Kostky jsou jakýmsi výběrem z mé povídky. Už od 8 let žiji ve světě fantasy. Únik od děsivé reality všedního života malého kluka, co to neměl lehký. PJ jsem prostě z ruky a nápady chrlím z minuty na minutu. Jsem škodolibej a zvrhlej... takže meze nejsou.
Vražedná kombinace, ale díky za ty dary ;)

Co bys přál jak své jeskyni, tak jejím hráčům a možná i postavám?

Bavte se lidi a poslechněte si svůj song a s husí kůží čekejte co nového přijde. Nic víc...
Miastro

Děkuji ti za tvůj čas a trpělivost ;)
Já děkuji.

= Miastro a Janika =

Žádné komentáře:

Okomentovat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)