pondělí 30. června 2014

O Austinův zlatý brk - vyhodnocení abarinské literární soutěže červen 2014

I. místo
Autor: Mario Black
Dílko: Poezie naruby
Body: 13 hlasů

II. místo
Autor: Šílený Jiseragos
Dílko: Ty jsi temný druid!
Body: 12 hlasů

III. místo
Autor: michza
Dílko: Z-milované
Body: 7 hlasů

Město se utápělo v žalu zahaleno v černém smutečním rubáši.
Prý někdo zemřel.
Někdo významný.
Pomalu padala tma. Většina ulic zela prázdnotou. Sem tam se ozýval ruch tlumený barevnými skly oken. Byly to hostince a zapadlé krčmy. I v těžkých chvílích, nebo možná právě proto, si lidé našli chuť a čas někam zajít. Někam „mezi lidi“. Pravda, jindy bujarou zábavu by v tuto chvíli člověk jen stěží hledal. Snad vyjma Bláznivého minotaura, zapadlé přístavní knajpy pochybné pověsti. Tam úřadovalo bujaré veselí, i kdyby venku zuřili Bohové.

„Jebni tam eště jednůc tu pecku vo tym jelitu, co ho ňáké kema sundal železem.“
„Šak to gómeš, co ti hantýruju, ne?“
„No vo tym řízkovi, co byl křivé jak klika vod hajzlu a valil jen samé tunel a levingston…“
Sytý baryton zaburácel skrze hlasitý hlahol, až všichni otočili hlavu a umlkli.
Podsaditý trpaslík se nervózně zavrtěl a hlasitě zafuněl. Neměl rád příliš pozornosti. Malinko vyčítavě zabodl pichlavá očka do mladíka sedícího o pár stolů dál. Kdyby tolik neotálel, nemusela být veškerá pozornost jen na něm.

„Nedělé fóry kemo a rozbal to!“

„Ale jistě, mistře trpaslíku.“ Sametový hlas zapředl v odpověď.
Mladý muž přestal laskat svou loutnu z černého ebenu. Zvedl od ní hlavu a zadíval se na Kryma.
Usmál se.
V tu chvíli s tichým povzdechem roztálo nejedno dívčí srdce a nejeden ženský…

„Pan Black?“
Dívka, či spíš mladá žena, pomalu sundala kápi svého roucha barvy inkoustu. Nikdo neměl ani zdání, kde se tu vzala. V tu chvíli by se v nikom z přítomných krve nedořezal.
Usmála se.

„Ano?“ Překvapený mladík se uvolnil.

„Mistr Austin posílá srdečné pozdravy a pár drobností jako vyjádření díků za Váš přínos pro Velkou knihovnu.“
Ladné gesto ruky a na stole se objevila lahev na první pohled velmi starého vína. Hned vedle ní malá skříňka z mahagonového dřeva. Na jejím víku byl vyryt symbol Velké knihovny v Palantasu.

„Díky, ale to … to je …“ zajíkl se znovu překvapený muž.

„To je v pořádku…“

Zvedl hlavu k dívce, ta tam však už nebyla. Zůstala po ní jen vůně starých pergamenů, inkoustu a okvětních lístků růží.

„Mario …“ hlesl mladík zasněně.
„Jmenuji se Mario…“

Zazněly první tóny černé loutny.

„V jednom městě nevelkém žil….“

A dav jej sborově následoval.


= Melker =


Teda, tři básničky, ani jedna povídka, to tady snad ještě nebylo! Je fajn vidět, že i v dnešní uspěchané, tvrdé a pragmatické době je čas a místo na poezii.
Děkujeme autorům za potěchu.
A velká gratulace Mario Blackovi, jen tak dál!

= Redakce NAMRO =

Žádné komentáře:

Okomentovat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)