O Austinův zlatý brk - vyhodnocení abarinské literární soutěže květen 2014

I. Místo
Autorka: Harrieta
Dílko: Údolí slz
Body: 17 hlasů

II. Místo
Autorka: Šílený Jiseragos
Dílko: V cele
Body: 14 hlasů

III. Místo
Autor: Arathorn
Dílko: Arathornův sen
Body: 9 hlasů

Pozdní odpoledne zastihlo malé městečko v pohraničí v jeho obvyklém, pomalu utichajícím ruchu.
Zlatavé sluneční paprsky zalévaly zalesněné údolí a ještě dokázaly příjemně zahřát, i když už slunce ztrácelo svou sílu.
Malá oáza civilizace uprostřed zelené divočinu na úpatí Rudých hor, tu nebyla dlouho. Ta doba se nedala měřit ani na celou délku lidského života. Snad tak na polovinu. Některé domy ještě zářily novotou neposkvrněnou zubem času. Bylo to místo nového začátku.

Seděla v malé pracovně svého skromného domku na okraji vsi.
Vlasy hojně prokvetlé stříbrem byly stažené do úhledného drdůlku. Oči zamyšleně hleděly někam mimo čas. Oči, které toho na světě hodně viděly a teď vypráví skrze štíhlé tělo husího brku. O začátcích. Lidé by neměli zapomínat, odkud přišli, aby neztratili, kam jdou.

„Promiňte madam, že Vás ruším…“ sametově hebký hlas jiskřící mladou svěžestí vytrhl bardku z jejího rozjímání. S úlekem trhla hlavou k nečekané návštěvě.

„Nechtěla jsem Vás polekat, paní Harrieto…“ začala se dívka v rouchu barvy inkoustu omlouvat.
„Posílám mě za Vámi Austin.“
„Mám vyřídit srdečné pozdravy a slova díků za Váš přínos pro Velkou knihovnu.“

Paní domu s úlevou vydechla.
Žádný zloděj, jen posel Velké knihovny. Znamená to, že ten mladík její texty přeci jen doručil. Úlek rázem vystřídala radost. Byly to dobré zprávy.

„To je v pořádku, má drahá…“ odpověděla mladé ženě.

Ta se potěšeně usmála a pak učinila letmé gesto rukou. Jako mávnutím kouzelného proutku se na psacím stole objevila nádherná kytice květů. Vedle ní krásna sada na psaní, včetně nádherné kalamáře a sady hrotů.
Nejvíce však upoutala skříňka z mahagonového dřeva. V jejím víku byl vyryt symbol Velké knihovny. A uvnitř, tam, na tmavě rudém sametu, ležel zlatý husí brk.

„To je … to … já …“ zajíkla se bardka a zvedla oči k dívce. Areina však byla jíž tisíce mil daleko. Zůstala po ní jen vůně starých pergamenů a okvětních lístků růží.

To a radost…

= Melker =


Nemusí pršet (a raději ať neprší), stačí, když kape. A tak nás v květnu potěšila tři soutěžní dílka, z nichž tentokrát vítězně vyšla Harrieta. Gratulujeme!
A už teď se těšíme na vaše červnové výtvory.

= Reakce NAMRO =