9. Brandon

Pilot - stíhač

30let

Výška:177
Váha:80kg
Popis:
Vyholená hlava s menším pankáčem, tmavé oči, strniště, viditelná jizva táhnoucí se od shora přes celé čelo k levému oku. Svalnatý, dobře stavěný. Prostě sympaťák v tom pravém slova smyslu.

Základní charakteristika:
Impulzivní dobrák, je to chlap na svém místě, snaží se radit těm méně zkušeným, sklony k alkoholismu, V kokpitu viperu soustředěný, nezmatkuje, dokáže dobře předvídat situaci, ale taky hazardér.

Životopis.
Brandon je tragická postava. Jeho otec zemřel v první válce ve stejný den, co se narodil. Někteří říkají, že ve stejnou dobu.
Narodil se…. uprostřed bitevní vřavy na palubě jedné ze starších stars.
Ovšem to je trochu špatně, ve skutečnosti se narodil v porodnici na planetě Caprika.
Matka vojanda ho vychovávala tak jak nejlíp uměla, po vojensku. Vydatně jí pomáhala její dcera a Branova sestra Erika.
I tak měl chlapec problémy s autoritou a věci si dělal po svém.
Když nastoupil na pilotní výcvik, jako jeden z nadějných mladíků, často oponoval instruktorovi a hlásal, že co říká je blbost. Ano instruktor měl letité zkušenosti a prošel nespočtem bitev a nějaký zelenáč mu nebude říkat, jak se má lítat.
Jenže Brandon měl (má a bude mít) pro létání šestý smysl a instruktor brzy uznal, že i když mladík dělá věci jinak, má výsledky. Neskutečně ho to však štvalo.
Když skončil, měl nejlepší hodnocení ze svého ročníku a snad i nejlepší od dob jeho otce.
Byl přidělen k veliteli letců, co byl hrozný idiot a místo toho, aby ho dal na vipera tam kam patří, dostal Brandon Raptor, což bral velice těžce.
Brzy si uvědomil, že jestli se chce dostat na místo o kterém vždy snil, musí na sobě makat a něco obětovat.
Naučil se poslouchat rozkazy a i když občas ne přesně a zase něco udělal po svém.

Jeho život poznamenaly dvě situace.
První se stala při jedné záchranné misi. Na jedné planetě uvízlo několik mariňáků uprostřed křížové palby a měla těžké ztráty. Brandon se přihlásil jako jeden z dobrovolníků a vydal se posádky zachránit. V raptorů bylo celkem pět, ale jeden byl sestřelen, ještě než se dostali na místo. Brandon musel udělat celkem 8 návratů „do pekla“ z nichž poslední 3 absolvoval sám.
Nakonec přivezl s pomocí méně statečných pilotů celkem 40 mariňáků a to včetně těch mrtvých.
Zasloužil si tím medaili za statečnost. Ale hrůzy, které tam zažil, se podepsali na jeho psychice.

Brandon to pak popsal asi nějak takto:…
Do hangáru přišel zástupce velitele, no přišel, spíš přiběhl a začal po nás pokřikovat.
“Seřadit“
“Pánové a dámy. Jak asi víte, tak pod náma, na planetě Kebon probíhá urputný boj. Podařilo se nám Cylony zatlačit z důležitých míst, ale je tu problém. Skupina asi 40 mariňáků je odříznuta a nemůže se dostat z obklíčení.“
Zarazil se a počkal, až si tu informaci vstřebáme a pokračuje.
“Musíme je odtamtud dostat a chci nějaké dobrovolníky. Tak, kdo tam poletí?“

Vystoupil jsem z řady jako první i přes nevoli mého kopilota Paula.
“Nelson. Na vás se můžu vždy spolehnout.“ zasmál se povzbudivě
“Tak kdo další.“

Natrvalo dlouho a už jsme letěli k povrchu Kebonu.
Bylo nás celkem pět, z toho tři „dobrovolníky“ vybral velitel sám.
Letěli jsme v šípové formaci, trochu roztažení, to kdyby na nás začali pálit.
Z kokpitu byl vidět hrozný výjev. Jo, zdá se že Kebon se nám podařilo udržet, ale za jakou cenu.
Tam kde jsme prolétaly a byla fronta, leželo desítky možná stovky těl nebo rozsekaných centurionů. Byl to hrozný pohled.

To že se blížíme k místu, kde momentálně probíhaly boje, jsme poznala jednoduše.
Dole bylo živo. Jestli se to tak dá říct.
Zdá se, že se naši vojáci snaží probojovat k mariňákům.
Když nás uviděli, začali na nás mávat.
Proletěli jsme nad nimi a začalo peklo.
“Tak, bando, držte si helmy. Teď se zapotíme.“ pronesl jsem do vysílačky a odfoukl si. Paul seděl a ani nedutal. Viděl jsem na jeho tváři, že je podělanej.
“Kámo, to zvládnem.“ já byl taky, a možná i víc.

Ozval se výbuch. Právě to koupil raptor na pravém křídle.
“Kurva, ty svině.“ zařval někdo do vysílačky.
“Rozptýlit. Udělejte ze sebe nesnadný cíl“ odpovím na to.

Už se blížíme k místu určení.
Přistáváme, Paul otvírá poklop a vytahuje kulomet. A kropí cylonký pořádnou dávkou olova.
“No tak chlapy, spěchejte.“ řvu z kokpitu ven.
Mariňáků se nažene víc, než můžeme uvést.
“Víc než dvanáct neuvezem. Nebojte, vrátíme se.“ řve Paul
Mariňákům nezbývá než mu věřit.
Zvedám raptor, Paul nechává otevřený bok a kropí cylony v čemž mu vydatně pomáhají mariňáci.

Dalších 5 návratů probíhalo stejně. Jen nám to cyloni stěžili, že se nás pokoušeli fakt urputně sundat střelami země-vzduch.
Nabíral jsem i mrtvé. Což se moc nelíbilo, těm co byly na živu.
“Nikoho tu nenechám.“ řvu na ně

Při čtvrtém letu sundali další raptor a při pátém jeden pilot odpadl. Už na to prostě neměl.
Při návratu byl zraněn pilot druhého raptoru a tak jsem musel letět jen já.
“Tak to bude jízda.“ poznamenal Paul nervózně.
“Kolik jich tam ještě je?“ ptám se
“Hádám, že tak ještě dvakrát tam musíme.“ odpovídá Paul

Další přistání, další nahrnutí, další vzlétání a první zásah.
V první chvíli jsem myslel, že je po nás, ale naštěstí to nebylo zas tak vážné, jak to vypadalo, ale snížila se manévrovací schopnost mého raptoru.
“No tak kamaráde, ještě chvíli vydrž“

Poslední návrat byl nejhorší. Poškozený raptor a k tomu jsme oba s Paulem museli vylézt a pomoci těm posledním co tam zůstali. Naložit poslední těla. A vypadnout odtamtud.
Raptor byl přetížený a moc se mu nechtělo odlepit a k tomu kolem nás lítali kulky.
Ne jedna prostřelila sklo kokpitu a přísahám, že jsem našel jednu díru v sedačce, jen kousek od místa kde jsem měl hlavu.

Podařilo se mi raptor odlepit a odvést poslední do bezpečí.
Když jsme přistáli, únavou jsem padl na zem a jen koukal na oblohu.
“Tak to byl mazec.“ poznamenal Paul unaveně. Sedl si vedle mě.
Neměl jsem sílu ani odpovědět.

“Kde jsou.“ ozval se ostrý hlas
Neměl jsem sílu zjišťovat, komu patří.
Když se přibližovali rázný kroky, zamžoural jsem tím směrem.
Byl to velitel mariňáků. Pokusil jsem se vstát.
“Nevstávej, vojáku.“ řekl, ale aspoň jsem se posadil, abych na něho lépe viděl.
“Tohle co jste udělali, vám marina nikdy nezapomene. Navrhnu vás na medaili“
“Nebyli jsme sami.“ řekl nahlas Paul to, co jsem si myslel.
“Jo, ale jako jediní jste to nevzdali. Jaký jsou vaše jména?“
“Paul“Lasička“ Villeneuve a můj kolega je Brandon“Arrow“ Nelson.“
Mariňákovi blýsklo v očích.
“Nelson? Znal jsem jednoho Nelsona. Dobrý chlap a výjimečný pilot.“
Naklonil se ke mně a podal mi ruku.
Rád poznávám jeho syna. Jablko nepadlo daleko od stromu. Jak se říká.“
Přijal jsem pravičku a potřásli jsme si.
Pomohl mi postavit se na nohy.
“Vím, že jste unavení, ale ještě není po všem.“
Nakonec byl Kebon zachráněn a cyloni dostali co proto.
Ještě jsem se jako pilot zúčastnil, několika výsadků.
Jak velitel řekl “Když už tu máme toho nejlepšího, tak toho využijem.“
Nějak jsem to nekomentoval, ale na srdci mě to trochu zahřálo.

Dva týdny na to jsme skutečně dostali medaili za statečnost a já přesedlal na Viper.

Druhá situace se stala před 8 lety. To už létal na viperoj a velel malé letce.
Už bylo po válce a lidé vyháněli zbytky cylonských vojsk ze svých hranic.
Došlo ke konfliktu s jednou z posledních letek Raiders.
Souboj dopadl tak že Raiders byli zničeni, ale z jeho letky zůstal sám. A to jen kvůli tomu že nepolehl svůj instinkt a jedinkrát něco udělal podle regulí.
Od té doby vždy dělá vše pro to aby pod jeho velením nebo v letce, které je člen, umírali lidé co nejméně. Každou smrt si velice bere. Co hlavně, od té doby začal pít.

Důležitou chvíli bylo, když se seznámil se půvabnou dívkou jménem Lisa, do které se zamiloval a ona později, byla převelena na Fénix.
Byli spolu pouze jednou, ale i to jim stačilo, aby si zůstaly v srdci.

Tyhle dvě situace se podepsaly na jeho charakteru.
Brandon je skvělý pilot, někteří říkají, že ten nejlepší, on sám si to o sobě nemyslí.
Často jen řekne:
“Dělám jen svou práci, jak nejlíp umím. Byli tu takový přede mnou a budou tu i po mně.“