Jeskyně nejen na motivy...

Jeskyně Povídky Anneanské – anketa

PJ Osud vládne nad osudy postav spravedlivě. Být v této jeskyni ale není procházka růžovou zahradou a postavy zažívají krušné chvilky. A těch se také týká dnešní anketní otázka:

Jaký nejhorší (ve smyslu nejdrsnější) zážitek má za sebou tvá postava v téhle jeskyni?

Lord Matej IX.
Ještě stále není u konce :) Zatím bylo místy dost špatně ale né zas tolik jako posledně, i když je to podruhé co za dnešek málem zemřela, určitě nejhorší je, že jejich tábořící skupinku přepadla "Letka" upírů před kterou prchali.

V prvních momentech bitvy, zmožena dnem plným boje, lezení, léčení a pochodu se postavila a šla příkladem pro družinu, dát jim morální kámen, kolem kterého se mohou postavit, o který se mohou opřít a vzdorovat děsuplným protivníkům. Načež ale jí jen zázrakem osudu zasáhla ne-smrtelně šipka jako na lov slonů z kuše-balisty. Po několika sekundách ve vzduchu a s proklátým brněním a škrábancem pod ním se oprášila a urychleně chtěla na svého oře-jednorožce nasadit jeho bojovej postroj, aby byl chráněn alespoň z části, kdyby jej někdo chtěl napadnout.

Sotva jej postrojila, ze tmy se na ní vyřítil barbar-upír který jednou ranou jen těsně minul jejího přítele-oře. Druhou stihla spíš instinktem vyblokovat svým štítem. To ale nečekala, že štít to málem přelomí vejpúl, s ním i celou oplátovanou ruku pod ním a s ní ještě i její hrudní plát. Bolet to asi začalo, až se zastavila letem na kmeni stromu a sesypala se na zem jak hromada plechu.

Omráčena bolestí a tak říkajíc smrtelně raněná (množství krve, které za ten den ztratila+rána od kuše a pro změnu ruka na maděru=celkem rychlé ztracení vědomí a zastavení srdce) mohla jenom sledovat, jak se barbar přibližuje a jde si pro její život, tedy po tom, co její nejmilejší přítel Sefiron padne ránou podobnou, když se jí snažil chránit. Nakonec ale ustoupil na její naléhání a barbara udolali po lítém boji její přátelé, kteří se objevili tak říkajíc na poslední chvíli a ještě později (taky tam měli dost cílů, které bylo potřeba zrušit).

Nakonec to celkem dobře dopadlo, druhý z barbarských bratrů, léčitel, jí přivedl do světa živých a ona mu na oplátku scelila tu samou ránu, na kterou by zemřela dříve, kdyby neměla na sobě hromadu kovu a štěstí. Holt jeskyně je to nebezpečná a s ničím se nemazlí. Postavy čelí věcem a osudu, který je jen těsně za hranicí jejich možností. Na té "nemožné" straně. Zatím jsme to všichni přežili, ale spíše zázrakem. Ono mít jedinou cestu na svobodu z kobky přes úzkou chodbu hemžící se hnijícími zombiemi, a to jenom ve spodničce, se kterou šla spát, je taky celkem otřesné. Ale myslím, že vážně smrtelně raněná, s nepřítelem, kterého nemá šanci zastavit a s přáteli mimo její dosah. Ty planoucí hladové oči ve tmě, to si bude určitě pamatovat ještě hodně dlouho. Šipka v podbřišku a litr krve v tahu jsou taky špatné ale, tohle je určitě to nejhorší, co v životě zažila :)

Kara
Aiofe prežila niekoľko nepríjemných zážitkov, ale medzi najhoršie patril okamih precitnutia v tmavej miestnosti. Na tom by nebolo nič zlé, keby nebola vysilená a nevytekala z nej krv. V chvíľkovej dezorientácii si dokonca pomyslela, že je DOMA. TO bola druhá najhrôzostrašnejšia chvíľka v jej živote (tá prvá patrila k jej minulosti).

ASH
Ahoj. Je výborné, že byly vybrány zrovna povídky od PJe Osud. Hodně mě baví. Já sice hraji celkem krátko, ale snad něco vykoumám :-D

Tak já jsem v jeskyni poměrně nováček, ale už jsem zažil jeden opravdu silný zážitek. Zrovna jsme tábořili u řeky unavení po dlouhé cestě, protože jsme utíkali "letce". I přes naši snahu nás však v noci letka dostihla.

Nejdřív na nás zaútočily "stíny" vrhané ohněm a ještě než jsme se jich zbavili, začali po nás střílet střelci z kuší. Pak se objevil rytíř, který má ránu tak silnou, že když ťal mečem do štítu, tak to osobě, která držela ten štít zlomí ruku i žebro. A nakonec na nás zaútočilo něco jako chobotnice, tedy spíše kraken.

No určitě jsme se nenudili. Musím pochválit PJe i všechny ostatní hráče se kterými se mi dobře hraje. :-D

Šiur
Kirghot barbar hraničiar:
"Najhorší zážitok pre Kirghota bol, keď sa zobudil na kamennom oltári niekde v podzemí. Ležala na ňom kamenná socha akejsi obludy a kovové tesáky mala zarazené do jeho tepny na krku, odkiaľ mu v pravidelných intervaloch vystrekovala krv. Sústavou kanálikov bola odvádzaná do veľkej zásobárne pre mocného upíra. To že ide o upíra vtedy ešte nevedel a ani nad tým nerozmýšľal. Posledné čo si pamätal je ako zaspal v hostinci po celom dni putovania. Zobudil sa na neznámom mieste, nemal pri sebe zbraň ani zbroj a pohyb mu obmedzovala kamenná socha. Dokonca ani svojho jastraba nepočul a nevidel nikde naokolo. Pocit samoty a bezmocnosti, keď sa mu nepodarilo zdvihnúť zo seba sochu. To bol najdesivejší moment čo Kirghot zažil, aj keď potom to tiež nemal ľahké."

Margit
Nu, Maire má za sebou ve svém životě hodně drsných, nepříjemných a špatných zážitků. Ale myslím, že nejdrsnější se jí udál při zapojení se do této jeskyně - ono probrat se ve sklepě na hromadě hnijících mrtvol, tím spíše, když ten sklep patří hospodě, kde jste mínili přespat, a tím spíše, když ta hospoda právě hoří není zrovna zážitek, co by si chtěla opakovat. Umocněno tím, že dveře sklepa jsou zamčené, fakt neví, jak se do toho sklepa dostala a na krku má dvě ranky ;)

Lescou
Musím se přiznat, že hluboký dojem ve mě vyvolal můj vstup do hry. Je to pro mě asi doposud taková nejdramatičtější chvíle, na které jsem neměla podíl, a o to pro mě byla pocitově dramatičtější, než to, co se mé postavě třeba děje teď. Takže si asi vyberu právě tohle. Nakonec kdo by nepocítil přes svou postavu jistý stres z toho, že místo celkem útulného hostince a teplého jídla skončíte na místě, snažíte se vypít vodu z vázy plné suchých květin a za chvíli vám to všechno chytne pod zadkem a pak si přes toto místo užijete úprk před hostinským, který i v tom nejotrlejším neřádovi vzbudí jistou nedůvěru, za stálého zvuku jeho obviňování a vytrvalých nadávek. Takovou horkou noc si prostě nepřeje žádná milá dívka natož tak Meg.

Bludička
Hmm, najdrsnejší zážitok.. Ťažko určiť jeden, nakoľko družine sa deje jedna smrtiaca vec za druhou. Aj keď z celkového hľadiska, bol pre ňu najhorší zážitok zobudiť sa v jaskyni bez svojich vecí a s krvácajúcim krkom, bez toho aby tušila kde je a prečo tam je. Ale na druhú stranu, vďaka tomu spoznala mnoho nových osôb, takže by som to nevidela, až tak tragicky :)

= Janika =