O Austinův zlatý brk - vyhodnocení abarinské literární soutěže prosinec 2103

I. místo
Autor: lord Corvin
Dílko: Alchymistův učeň – vinobraní
Body: 9 hlasů

II. místo
Autorka: sally.owens
Dílko: Za splněným snem
Body: 7 hlasů

II. místo
Autorka: Harrieta
Dílko: Poslední povídka
Body: 5 hlasů

IV. místo
Autor: Pidzey
Dílko: Kočka
Body: 4 hlasy

Oheň si pobrukoval svou praskající píseň v kamenném náručí masivního krbu.
Teplo se šířilo celou místností, která se jinak utápěla v šeru. Místností, jejíž zdi byly obstaveny masivními policemi plnými knih a svitků. Uprostřed toho všeho stál dubový stůl s mramorovou deskou.
Ano, toto bylo místo, kde vznikala většina povídek. Příběhů sesbíraných na cestách za dobrodružstvím či obchodem. Tady pán zdejšího kraje, lord Corvin, pak sedával a štíhlým husím brkem sepisoval své zážitky, které jej na cestách potkaly.

Dnes však jeho pero tiše odpočívalo vedle poloprázdného kalamáře a poloplné sklenice s vínem. Lord Corvin seděl ve své pracovně tiše a zamyšleně přitom hleděl do tančících plamenů v krbu.

„Promiňte, sire…“ ozval se medový hlas za jeho zády.
„Nerad Vás ruším v tak pozdní hodinu, ale mám tu k vyřízení jednu neodkladnou záležitost…“ pokračoval ten cizí hlas nevzrušeně.
Bard Corvin se prudce otočil a přimhouřil přitom oči, aby lépe prokoukl závoj šera očima, které si ne a ne zvyknout na všudypřítomné šero. Po chvíli se mu přeci jen podařilo zahlédnout obrys postavy.

„Mám Vám vyřídit srdečné pozdravení od mistra Austina a také slova díků za Váš přínos pro Velkou knihovnu.“ Akolyta hovořil uctivě, ostatně jako vždy, když vyřizoval záležitosti Velké knihovny. Pán sídla se mile usmál. Tato nečekaná návštěva pro něj byla velkou poctou.

Muž v hávu barvy inkoustu se pohnul a pomalu přistoupil blíž.
„Na památku Vám Mistr posílá pár darů. Jako upomínku a poděkování…“ Při těch slovech učinil posel Velké knihovny ledabylé gesto směrem ke stolu.
Corvin se otočil zpět.
Jeho oči okamžitě spočinuly na malé truhličce z mahagonového dřeva. Byl na ní vyryt symbol Velké knihovny v Palantasu. A vedle ní kožený váček vonící kvalitním tabákem. Z jeho sešněrovaného konce vykukovala troubel dýmky vyřezané z perleťové šupiny mořského draka.

„Já… já… totiž… chci říct… dí…“ známý bard byl v rozpacích. Dostalo se mu té největší pocty, jakou kdy mohl získat. S lesknoucíma očima se otočil zpět ke svému nečekanému hostu. Ten byl však pryč. Zůstala po něm jen vůně prastarých pergamenů a okvětních lístků růží.

= Melker =

Poslední měsíc roku, poslední letošní literární klání. Sláva všem, kteří se zúčastnili, největší ovšem vítězi – lordu Corvinovi!
A co dál?
Začne nový rok a my všichni se budeme těšit na další vaše díla.

= Janika =