Jeskyně nejen na motivy...

Jeskyně O čem sní Veronika - anketa

Vlkodlaci, to je věčné a vděčné téma. A protože tato jeskyně je vlkodlačí jeskyně, otázka pro její hráče byla nasnadě:

Jaký je tvůj vztah k vlkodlakům a jak se ti hraje trochu jiný vlkodlak – tedy spíš jeden z Vlčích lidí v této jeskyni?

Niniane
Upřímně je můj vztah k vlkodlakům vcelku vlažný. Do téhle jeskyně jsem šla spíše kvůli PJce a hráčům, kteří se tam sešli.

Ovšem postupem času a vývojem v jeskyni se mi tahle "rasa" zamlouvá čím dál tím víc - aspoň tak, jak je pojatá právě ve Veronice. Svou postavu - Nyskel - jsem si vážně oblíbila a patří v tuto chvíli k mým "favoritům". ;)

Marín
Vzhledem k tomu, že tam mám vlkodlaky dva (nebo spíš vlčí lidi), musím říct, že je každý trochu jiný, ale přesto se mi oba hrají dobře. A Jorik Gee, vlkodlak, který svůj dar nezdědil, ale získal násilnou formou, je asi moje nejoblíbenější postava vůbec. Rozhodně se mi píše ze všech postav, co mám, nejlépe. Tak nějak lehce a samosebou.

Janika
Abych pravdu řekla, vlkodlaci mě nechávali dost dlouhou dobu chladnou. Neviděla jsem nic tak moc zajímavého na bytostech, které na jednu (pár nocí) ztratí sebeovládání a mění se na krvelačné betsie. Ale ono záleží na tom, jak se pojmou, jako u všeho.

A tihle Vlčí lidé z Veroniky mi úžasně kápli do noty a vyhovují mi. Žádné betsie, které nad sebou ztrácí kontrolu, ale úžasná dualita vlčí a lidské stránky, které se vzájemně prolínají a ovlivňují. Hrdost na to, co jsou, vlčí část milující volnost, divokost a nespoutanost. A hlavně vztahy ve „smečce“, hledání si místa v ní, přijímání rolí a postavení ostatních, to mě opravdu fascinuje.

Takže Airic se mi hraje moc dobře, i když – nebo spíš právě pro to – že je to takový ostýchavý a nesmělý Vlk, který si právě teď není jistý vůbec ničím, natož tak sám sebou.

Serath
No můj vztah k vlkodlakům.....no nevím....hádám, že mi sou sympatičtější než upíři? Řekl bych....

Jinak je to první vlkodlak, kterého hraju takže na to jak se mi hraje trochu jiný vlkodlak nevím jak odpovědět...Ale jinak se mi hraje dobře...Je pěkná změna hrát postavu u které musíš vést v patrnosti, že je taky zároveň vlk a podle toho se chovat...

Margit
Můj  vztah k vlkodlakům? Veskrze kladný, ale to asi bude dáno tím, že jsem zatím doopravdy žádného neviděla ;)
Ale teď vážněji: Mám ráda vlky, dalo by se říct, že jsou to moje nejoblíbenější zvířata. A vlkodlaky považuji za rasu, se kterou se dá v dobrodružstvích zažít (nebo zahrát) ledascos zajímavého.
A druhá otázka: Moje postava, Arlette, zatím neví, že je Vlčí člověk. Dokonce si ani není jistá, že Vlčí lidé opravdu existují. Takže - zatím nevím, jak se mi bude hrát, ale už se na to moc těším.

Stouny
Dřív jsem měla slabost pro upíry – pro jejich chladnou, vypočítavou eleganci, ale postupem času mi začínají připadat…maličko bezkrevní – prázdní a bez emocí. Postupem času mám víc a víc ráda vlkodlaky. Živé, vitální a opravdové. Dravé. Krásné…

Susi mi nepřijde jako trochu jiný vlkodlak. Normální vlkodlak není v mých očích divoká bestie, která zabíjí na potkání. Susi mi naopak přijde naprosto normální. ;)

A hraje se mi za ní výborně. Mám ji skutečně ráda – to je pak hraní jedna radost. Navíc přítomnost ostatních členů smečky/rodiny dává prostor pro situace, ke kterým bych se nedostala, kdyby byla Susi jen jediný osamělý vlkodlak v družině.

= Janika =