Jeskyně nejen na motivy...

Richard Krailer – postava z jeskyně Křehký led

Z jeskyně Křehký led vám dnes představuji postavu Richarda Krailera, kterého hraje Lišák.

Je synem nadaného hodináře Jeana Krailera, který si udělal jméno svými vynálezy úžasně komplikovaných hracích strojků a dokonce přispěl několika patenty k odvážným vylepšením pro některé modely kráčejících strojů…
Matka Richardovi zemřela při porodu. Vychovávala ho hospodyně Elsa, která však v jeho sedmi letech zemřela na těžký zápal plic. Od té doby žil jen s otcem, ke kterému má velmi vřelý vztah.
Zdědil po něm jeho neobyčejný talent pro jemnou mechaniku, lásku ke stojům a šikovným zařízením a touhu posunout lidský pokrok stále do větších výšin poznání.

Od malička byl nejen nesmírně šikovný, ale i velmi bystrý. Už jako malý se naučil číst a nenasytně hltal otcovy knihy plné schémat a popisů funkcí strojků, převodů, koleček a táhel, četl pojednání o mechanice a teoretické úvahy o možnostech budoucího technického pokroku.
Ve škole zcela bez námahy exceloval v předmětech, které ho zajímaly, ostatní zvládal bez problémů, pokud se jim tedy alespoň občas uráčil věnovat okrajovou pozornost. Většina jeho srdce ovšem mířila do otcovy dílny, kde spolu s ním neúnavně montoval a zdokonaloval jejich komplikované hračky. A snil o robotech, kteří mají konstrukci podobnou lidskému tělu a mozek schopný samostatného rozhodování na mnoha vzájemně propojených úrovních…

Otec rozpoznal jeho nevšední talent a nadání a také chtěl, aby jeho syn neskončil jako pouhý hodinář. Utáhl si opasek a za cenu nemalého finančního úsilí ho nechal studovat na universitě techniku.
Richardovi se úžasně rozšířily obzory, krom praxe, kterou měl dávno v malíčku, poznal i potřebnou teorii a souvislosti. A učil se a dřel, s neutuchajícím nadšením a úsilím, ukončil s titulem ing. Jako nejlepší z ročníku.
Zdálo se, že se před ním otvírá opravdu slibná kariéra. Ač byl zcela bez konexí a přímluvců, tak talentovaného premianta si povšimli páni z královského vojenského výzkumu.
Richardovi se splnila se část jeho snu, mohl pracovat na vývoji nejmodernějších vojenských strojů. A ač by mnohem raději konstruoval stroje, jejichž účelem není zabíjet, neodolal fascinaci z nejmodernější techniky, kterou se mohl sám aktivně zabývat a vyvíjet.

Toto šťastné údobí trvalo pouhé dva roky. Pak přišla válka. A drtivá porážka.
Jeho otec byl udán jakýmsi závistivcem, zatčen během čistek a odsouzen jako špion k trestu smrti. Ten se naštěstí nestihl v pohnutých chaotických dobách v přílišném množství obviněných uskutečnit dřív, než přišla amnestie, která ho zmírnila „jen“ na doživotní žalář. Ve kterém je otec dodnes.
Richard by byl nejspíš mohl pokračovat ve vývoji a výzkumu, na technické špičky agresor nesáhl. Kdyby byl ovšem ochoten kolaborovat. A to opravdu nebyl.
Kvůli otci, kvůli osudu všech padlých, králi a královně, kvůli zvěrstvům, které mohl vidět na ulicích, kvůli nespravedlnosti dopadající na všechny poražené.

Odešel, z otcovy dílny, kterou zkonfiskovali, ukradl v noci mechanickou loutku, kterou s otcem kdysi stavěl, která se měla stát jeho snem, dokonalým robotem…
A odešel.

Dnes je mu 36 let.
Už dlouhé roky živoří jako obyčejný hodinář spravující v malém krámku přetržená perka v hodinkách obyčejným měšťanům, je pod policejním dohledem vedený jako nespolehlivý kvůli otci i své neochotě složit slib nové koruně.
Žije velmi skromně, téměř nikam nechodí, s málokým se stýká. Jeho jedinou radostí jsou jeho mechanické hračky, kterým věnuje útržky volného času po večerech. Zejména jeho loutka, jeho robot…
Je toho přece třeba tolik vymyslet a dořešit, než bude schopen samostatného rozhodování!

= Lišák =