neděle 23. prosince 2012

Vánoce aneb Jiná rasa, jiný mrav

A jsou tu zase ty svátky. Stromeček, cukroví, pohádky. Tak si je představuje asi většina z nás. Ve fantasy se většinou Vánoce jako takové příliš nevyskytují, ale co kdyby? Jak by si je asi užily rasy, které jsou ve fantasy doma? A kdo by jim tak asi mohl nosit dárky? 

Je vidět, že na Abarinu se nad tímto tématem už pár lidí zamýšlelo. Možná by to mohlo být zrovna takhle…

TRPASLÍCI:
(DarkShane)

Oheň v krbu jemně praská, plameny ozařují kamennou, jeskyni podobnou místnost.
Na starém křesle sedí trpaslík, vousy i vlasy už dávno ztratily barvu a vybledly v šeď. Oči ztratily světle modrý lesk a zahalil je mlhavý závoj.
Před ním, s úsměvem a veselými plamínky v očích, sedí několik malých dětí.Trpaslík se nadechne a hrubým ochraptělým hlasem spustí.
"Tož děcka, jestlipak víte co je dneska za den? No samozřejmě, samozřejmě, Štědrej den! Tak sme se zas jednou sešli, dáme si večeři a pak nám přinese dárky... A víte kdo nám přinese dárky? No přece Důlní skřítek. Příde, s krumpáčkem v jedné ruce, s brašnou v druhé, a přinese nám dary z hlubin země. A teď se vás zeptám: šli jste všichni zakřičet, co si přejete do nějaké skalní průrvy, když napadl první sníh?"

HOBITI:
(Niniane)
Přemýšlela jsem, jak by asi slavili Vánoce hobiti. Hmmm… Hodně jídla, dobrá medovina, plná fajfka, chlupatá chodidla pohodlně natažená ke hřejícímu krbu a nějaký dlouhý a napínavý příběh.
O čem? No přece o skřítkovi, který nosí malým hobitům dárky! Všichni ho znají! Když se snese Velká noc a venku se meluzína proplétá mezi větvemi holých stromů, vyráží ze své nory skřítek Štědroň Rádodaj s obrovským pytlem plným samých úžasných a báječných věcí…

ENTOVÉ:
(Melker)
Jak slaví Vánoce Entové? Zcela jistě zapálením svíčky a minutou (či spíš, k jejich měřítku času, hodinou) ticha. :-D

SKŘETI:
(Janika)
Jejda, copak si myslíte, že skřeti nemají city? No co, pár dnů před Štědrým dnem uloví nějakého člověka a zavřou ho do klece, aby byl čerstvý.
Na Štědrý den pak táta skřet přitáhne uschlý strom a skříťata ho nazdobí kostmi, lebkami a lampičkami s bahenním plynem. Máma skřetice uvaří na oběd štědrovečerní blivajs, táta skřet se vydá ke kleci se sekerou, aby pak zavolal:
"Mámo, já ho asi nedokážu zabít, pojď se podívat, jak na mě kouká!"
No a pokud to opravdu nedokáže, bude na štědrovečerní tabuli zase jen flákota z divočáka místo chutné člověčiny. Člověka pak půjde celá rodinka vypustit do hor s pocitem, že udělali dobrý skutek. I když táta dobře ví, že stejně zmrzne, než se ze Skřetích hor vyhrabe.

No a pak se celá skřetí vesnice sejde u velkého ohně, kde skříťata s vykulenýma a zářícíma očima poslouchají pohádky plné krve, násilí a smrti. Pak jsou skříťata uložena k spánku, jdou brzo a bez reptání, těší se ráno na dárky
A u ohně nastanou orgie, protože se věří, že skřeti počatí tuto kouzelnou noc jsou nejsilnější a nejschopnější bojovníci. :-D

A JEŠTĚ JEDNOU TRPASLÍCI
(Melker)
„TRUUUHRUUUUUUUUUUUUHM!“
   Dunivé zabučení ohromných rohů oznámilo, že se Kamenné síně otevřely. Stává se to jen málokdy v roce. Kamenné síně. Obrovitá dvorana v samém srdci trpasličího království Thorbardinu. Ani elfí oko nedohlédne z jednoho konce na druhý či k samotnému stropu. Sochy neskutečné krásy, zbraně a zbroje všech ras a národů starší jak sám svět, gobelíny s výjevy ze života trpaslíků, praporce a zástavy, svaté artefakty a v neposlední řadě devět kamenných trůnů pro sedm thénů sedmi klanů, jednoho hlavního théna a ten poseldní, největší, pro Reorxe, Kováře světa.

   Velký sál, jak jej nazývají ti nejstarší, bývá většinu času uzavřen. Otevírá se pouze při volbě thénů jednotlivých klanů, při vážných státních záležitostech, v dobách nouze nejvyšší a o Vánocích.

   Trpasličí národ má jen velmi málo radovánek, které si otevřeně připouští, ale když už se jednou rozhodne něco slavit, pak pořádně a se vší pompou. Vánoce jsou toho důkazem. Každý rok ve stejnou dobu se otevírají kamenná vrata Velkého sálu, aby se zde každý klan, každý trpaslík, pochlubili tím nejlepším, co za uplynulý rok dokázali. Nejinak je tomu i letos. První nadšenci se valí dovnitř obtěžkáni vším možným. Kováři nesou zbroje a zbraně, kameníci sochy či pečetí potvrzené plány děl, která vzešla z jejich rukou. Stříbro tepci, zlato rytci, brusiči drahokamů – každý řemeslník tu má svůj „tábor“ a v něm svou „labutí píseň“ letošního roku. Každý však dbá na to, aby byl v té své části síně. V té, která nese korouhev jeho klanu.

   A pak jsou tu i spousty jídla a pití. Toho zejména. Obrovité žulové stoly s deskami z leštěného mramoru jsou obtěžkány pečenou zvěřinou, uzeným, nakládanými houbami a zeleninou, sýry všech druhů a konzistencí, paštičky, ryby, klobásky a jemné salámy, papričky ostré tak, že elfům začne téct krev z nosu jen při pohledu na ně, koláče a sladké točence a trdelníky, bochníky tmavého chleba vonící zemitou vůní…

   „U Reorxe hni tou prdelí, z cesty ty vypelichanej rosomáku!“ zahřímá hlas vrchního sládka. V jižní bráně se objevil první sud trpasličího piva. Je tak obrovský, že i lidský dům si vedle něj připadá drobounce. Kutálí ho sem snad sto párů silných, mozolnatých paží. Sotva se protáhne skrz veřeje. První soudek z padesáti. Ano, trpaslíci mívají po roce kutání, kování, rytí a žití skutečně velkou žízeň. A nebude se hasit jen výtečným trpasličím pivem, které je proslulé svou hutnou konzistencí a výbornou hořkou chutí. Proudy zde poteče i neméně slavná trpasličí kořalka, různé likéry a dokonce i vína.

   Přípravy na vánoční oslavu trvají týden. Týden těžké lopoty a dřiny, kterou si nikdo nepřipouští neboť je to veliká čest ukázat národu, jak moc je šikovným řemeslníkem, jak tuze dobře se mu v uplynulém roce dařilo.

   Jednotlivé klany moc sdílní nejsou. Odjakživa mezi nimi panuje rivalita o to, kdo získá trůn hlavního théna. Ano, i v trpasličím království pod horou vládne politika tvrdou rukou. Po celý rok krom jediného dne – Vánoc. A tak se přípravy nesou v poměrně „tichém“ duchu, kdy si každý hledí svého a úzkostlivě si střeží svá tajemství, aby pak o to víc překvapil.

   Každá dřina však skončí a nakonec je vše přichystáno. V tu chvíli si jednotliví thénové, hlavy klanů, posedají na své trůny. Ten, který usedl jako první, trpělivě čeká na ostatní. Jakmile jsou všechny klany připraveny na hostinu, usedne na svůj trůn i hlavní thén – král pod horou. Sál postupně utichne a jediným zvukem je hukot vysokých pecí, které nikdy nevyhasnou. Dokonce ani o Vánocích.

   „Má pálenka je tutově nélepší ze všech!“ zaburácí Krym Hmoždíř, hylarský thén, a udeří pěstí do kamenného trůnu.

   „To bych na to hodil čučku ešlivá nás nelakuješ jako dycky!“ ozve se mocný baryton Hruma Paličky, neidarského théna, jehož klan byl s přípravami hotov hned za hylary a on tak usedl na svůj trůn jako druhý v pořadí.

   „Tu svó vasrovicu na pucování špičatých lapóchů si nech pro elfounské báby.“ odtuší další z thénů nahlas. „Raději se dondi kóknót na nélepší sekery pod horou!“ dokončí svou řeč Brumir Palcát, agharský thén.

   „Pche, jste k čuryně, naše goldnový kódry proslavily svět!“ zahřímá theiwarský thén Trumir Aksamit.

   „Muhehehe….“ ozve se z dalšího trůnu malinko nepříčetný smích, až ostatním naskočí husí kůže.
„V našich tunelech by jste se ztratili šici!“ vřískne klarský thén Lumor Mlýnek.
   Daergarský thén Trumir Temný vše pozoruje s lesknoucíma se očima a vychytralým pohledem. „No bať Hrume, taky bych na to radějc hodil špíz, páč sou to tlučhubové!“ ozve se jeho jedovatý hlas.

   „S požehnáním Reorxe, šici sme jeho kyndoši a tak nezapomeňte doklapat do chrámu a dát…“ začne hovořit Brulin Zbožný, daewarský thén. Svá slova však nedořekne, neboť je přehlušen Hornfelem Hromobijcem, hlavním thénem:

   „VČÍÍÍÍÍL!!“ zaburácí jeho hlas a v tu chvíli se strhne všeobecná mela. Jednotlivé klany se překřikují, nadávka stíhá nadávku. První pěsti letí vzduchem, první cínové nádobí s třeskem dopadá na kamennou zem. Začne se to mlít a žduchat, strkat a bouchat. Výkřiky hněvu i radosti se mísí s řinčením všeho možného. Dokonce i jednotlivý thénové vybíhají ze svých trůnů, aby zapojily své argumenty a pěsti do společné vášnivé debaty. Kamenná křesla tak osiří. Všechna až na jedno. To největší…

   „Ach Vánoce, ty svátky mám rád.“ povzdechne si spokojeně trpaslík v rudých šatech, který se pohodlně usadil na největším ze všech trůnů, aniž by si toho kdo kdy všiml. Aksamitově černý vous má stažený sponou z mithrilu osázeného rubíny. „Hora při nich vždycky tak krásně ožije…“

   A hora skutečně ožila. Až se všichni poliskali a počastovali, aby bylo jasno, kdo má nejlepší pálenku a kdo zase sekery, usedli všichni svorně k mramorovým stolům a pustili se do toho všeho, co tu společnými silami nahromadili. Ruku v ruce, bok po boku, klan neklan, všechno se vypilo a snědlo. Do poslední kapky, do posledního sousta. Kdy jindy se taky neidarovi poštěstí okusit hylarskou pálenku, navíc z theiwarského zdobeného poháru a ještě ke všemu s požehnáním daewarského klerika? Jen o Vánocích. A k tomu všemu si bude dlouhou dobu lámat hlavu, kde jen už potkal toho prokletého trpaslíka v rudém obleku, který jej v kostkách obral o jeho nejlepší koženou zbroj, jakou kdy udělal.


Možná to tak je a možná ne, kdo ví. Ale co ostatní rasy? Elfové, krollové nebo kuduci? A co takoví upíři a vlkodlaci? Víte, jak to o „Vánocích“ chodí u nich? Podělte se v diskusi pod článkem! ;-)

4 komentáře:

  1. S těmi Enty jsem to kdysi jen tak plácnul do větru, ale o trpasličích vánocích mám představu více než jasnou :) Bohužel je tak dlouhá, že se sem prostě nevejde :( Tak třeba někdy příště...

    Melker

    OdpovědětVymazat
  2. Ále vejde, Melkere! ;o) Tvůj příspěvek byl dnes přidán do článku, takže pro ty, kteří by chtěli vědět, jak to probíhá u trpaslíků podle Melkera, proběhněte článek ještě jednou... Melkie, díky! ;o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohohle trpasličího podání Vánoc by byla věčná škoda. To za zveřejnění opravdu stálo, moc jsem se pobavila!:)

      Vymazat
  3. Tak jsem to po sobě ještě jednou četl s odstupem času a musím se omluvit - hrubě se stydím za pravopisné chyby.
    Poprosím vás, čtenáře, přimhuřte pro tentokrát očičko (raději obě).

    Melker

    OdpovědětVymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)