Knihy, které by vás mohly zajímat

Legendy a pověsti jsou nedílné součásti živoucího světa a příběhů, které naše postavy prožívají. A tak si vymýšlíme své vlastní příběhy nebo se inspirujeme střípky mytologií, pověstí a pohádek.

Dvě takové knihy, které dokážou nabídnout inspiraci, jsem vám vybral k seznámení. Mají toho mnoho společného.

Jde o příběhy syrové a drsné jako severské podnebí.

Setkáme se s několikařádkovými hříčkami (které pro nás mohou být někdy nepochopitelné bez znalosti souvislostí a kulturního prostředí) až po ucelené příběhy, které na nás dýchnou mystikou nebo naopak přímočarou drsností.

Každopádně obě knihy jsou studnicí inspirace. Pojďme si je tedy představit.

Grónské mýty a pověsti - Knud Rasmussen

Mýty, pověsti a bajky byly odjakživa nedílnou součástí života Inuitů, kteří jsou pro mnohé známy jako Eskymáci. Polární badatel Knud Rasmussen byl jedním z těch, kteří se zasloužili o jejich uchování.

Jak již bylo výše naznačeno, čtenář může být překvapen drsností, necitelností a krutostí (obzvlášť ke slabým). Odráží se v nich totiž každodenní náročnost života na hraně přežití.

Příběhy nám poodhalí Inuitskou mytologii a šamanismus. Nahlédneme do příběhů svázaných s přírodou. Setkáme se s duchy, s bytostmi ze záhrobí, démony, ale i lidskou krutostí a kanibalismem.

ukázka 1: Jak vznikla mlha

… „Jen pij dál! Vypadá to, že už jsi vypila skoro celou řeku. Jen pij, pij, pij!“
Potřásla hlavou, ale přesto ponořila ústa do řeky a začala opět pít – v tom praskla. Muž uslyšel ránu a náhle spatřil, jak se na zem snáší mrholivý déšť. Déšť houstl a měnil se v hustou mlhu, která se toho krásného dne bez jediné známky blížící se bouře rozprostřela nad celou zemí.

Tak zahynula čarodějnice a říká se, že takhle vznikla mlha.

Muž se vrátil domů ke své ženě a vyprávěl ji, co zažil.

Mlha visela nad zemí dlouho, a když se opět vyjasnilo, muž vyrazil, aby zjistil, co se stalo s dětmi té čarodějnice. Uviděl je, jak zoufale pláčou, přilepené k trámům uvnitř domu – a plakaly tak dlouho, až se nakonec zalkly a utopily ve vlastních slzách.

Muže to potěšilo, neboť tak byly pomstěny všechny jeho snědené děti.

ukázka 2: O ženě, která kojila červa

Jedna žena nemohla mít děti, a tak si vyhrabala ze země červa a kojila ho.
Ušila mu kožíšek z teplé kožešiny a červ rostl a rostl. Nakonec byl silný jako paže a žena ho nosila v rukávě svého kožichu.

Červ neustále rostl a byl větší a větší, zato žena hubla.
Její matka dostala nakonec strach, a když byla dcera jednou pryč, vzala červa a udeřila jím o podlahu.

„Í,í, í!“ zapištěl červ a hlasitě se rozprskl.
Vyřinula se krev. Přiběhli psi a začali ji lízat.
Když se žena vrátila domů a nenašla své dítě, propukla v pláč.


O muži, který si koupil svědění (pohádky a pověstí Sámů) - Just Knud Qvigstad

Kniha je výborem ze čtyřdílné sbírky laponských (sámských) pohádek a pověstí sesbíraných J. K. Qvikstadem a příběhy jsou členěny podle tří úrovní skutečnosti: příběhy z cizího světa (boj, erotika, kontakt s ďáblem), příběhy z blízkého světa (rodina, sousedé, Čudové, šamani, zvířata, znamení smrti, střet starých a nových časů, stallové a trollové aj.) a příběhy o mrtvých (mrtvoly, štvanci).

Obdobně jako v předchozí knize i zde narážíme na podobný styl vyprávění a příběhů (vždyť i život Sámů – Laponců, toho má s Inuity mnoho společného). Sámové jako obyvatelé severských končin (sever Skandinávie, od Norska po Rusko) také okusili dravost přírody a to se odráží v jejich příbězích.

ukázka 1: Muž který si koupil svěděni

Byl jednou jeden muž a ten měl po celém těle svrab a musel se pořád drbat. Přišel k němu jiný muž a viděl, že se hostitel drbe. Řekl mu: „Oj, šťastný je člověk, který se dokáže večer zabavit! Kéž bych na tom byl taky tak!“

Pak se začali bavit o tom, jak by si tu večerní zábavu mohl koupit. Muž, který se drbal, za ni chtěl soba.

„Inu, toho ti klidně dám, ale jak to udělám, aby mě také svědilo tělo?“
„Obleč si moje šaty a začne tě svědit cobydup!“ poradil mu muž, který se drbal.
Druhý muž to udělal, a další den večer ho začala svědit chodidla. Nadšeně se začal drbat a křičel: „Jé, to je legrace! Dám ti za to dva soby!“

Ale jak všichni vědí, každým dnem to bylo horší. Muž onemocněl, dlouho stonal a měl velké bolesti, protože si kvůli svrabu, který si koupil, rozškrábal celé tělo až do živého masa.

ukázka 2 : O lidožravém stallovi

… Sob se rozběhl a vydal se na zpáteční cestu. Tu žena zjistila, že za ní běží nějaký pes. Nenapadlo ji nic lepšího než rozříznout dítě vejpůl a jednu půlku hodit psovi, aby se tím zdržel. Pes tedy zůstal stát s polovinou dítěte pozadu. Za psem běžel stallo. Když viděl, že se pes zdržel žrádlem, praštil ho a poštval ho opět kupředu.

Žena viděla, že za ní pes zase běží. Hodila mu tedy druhou půlku dítěte. Pes se znovu zastavil a zdržel se nad druhou půlkou. Stallo doběhl k psovi a moc se na něj zlobil. Poštval ho opět za ženou. Sám se rozběhl, jak nejrychleji to dokázal.

Žena viděla, jak se na ní stallo žene. Měla velký nůž, a tak ho vytáhla. Stallo už byl tak blízko, že se zachytil okraje saní. Žena mu tím velkým nožem usekla prsty. Stallo se zastavil a zařval: „Ženská, vrať mi moje prsty!“ …

= Morr =