úterý 29. listopadu 2011

Knihy, které by neměly zapadnout... Čaroděj Zeměmoří

Měl jsem za sebou dlouhou cestu. Na ostrov jsem dorazil v pravé poledne a nyní, ještě se ani nezačalo smrákat, už opět pokračuji dál, k cíli své cesty. Město jsem nechal daleko za zády a kamenitou stezkou kráčím do hor. Už to není daleko.

Přes tvář mi přelétl úsměv. Po kolikáté už pohledem propaluji ten obelisk z černého kamene, po staletí stejný, můj vytoužený cíl. Dnes jsem tu ale naposled. Věřím tomu.

Prsty hladí povrch kamene, srdce mi divoce tluče, konečně znám to pravé jméno. Zašeptám jej. Cítím, jak se kámen podvoluje, neochotně a pomalu. Soustředím se. Musí to být mé, to já si to zasloužím, já na to mám právo. Obelisk se zaduněním praskl a v puklině se zaleskla smaragdová slza. To, co jsem tak dlouho hledal, jsem získal…

Magie a příběhy čarodějů nejsou ve fantasy rozhodně nedostatkovým zbožím. Kouzla a čáry k tomuto žánru prostě patří. Jednou z knih, která je s magií pevně spjatá je i Čaroděj Zeměmoří, kterého napsala americká autorka Ursula K. Le Guin a to již v roce 1968.

Ve své knize nám nabízí příběh chlapce Geda, jeho cestu k tajům magie i příběh muže, v nějž dospěje. Nehledejte zde záchranu světa a ušlechtilé cíle. Hrdina zde neřeší boj dobra se zlem, ale boj sám se sebou a s následky svých činů.

Kniha je psána poměrně stručně až stroze (vždyť celý příběh je na cca 200 stranách), žádné zbytečné kudrlinky a žádná omáčka okolo. Autorka jde rovnou po tom podstatném. V příběhu se soustředí na Geda a ostatní postavy mají jen epizodní role. Přesto je to kniha čtivá, která má své kouzlo.

Jistě, někdo z té strohosti může mít rozpačitý pocit, někdo však naopak uvítá tento oddech po mnohasetstránkových ságách. Určitě byste tuto knihu ale neměli minout bez povšimnutí.

ukázka 1

Ged se domníval, že jako učedník velkého mága okamžitě pronikne do tajů a ovládání moci, že porozumí jazyku zvířat a řeči listů v lese a slovem ovládne větry a naučí se proměňovat do jakékoliv podoby, která ho napadne. Že možná se svým mistrem poběží jako jeleni nebo do Re Albi poletí přes horu na křídlech orlů.

Ale tak to vůbec nebylo. Šli po vlastních, nejdříve dolů do údolí a potom postupně kolem hory na jih a na západ. Přespávali ve vesničkách nebo trávili noc venku v divočině jako potulní kejklíři, dráteníci nebo žebráci. Nevěnovali se žádným tajemným uměním. Nic se nedělo. Mágova dubová hůl, na kterou Ged zpočátku pohlížel s posvátnou úctou, nebyla nic víc než klacek k opírání při chůzi.

ukázka 2

Noc kolem pronásledovatele a pronásledovaného zhoustla a stezku zavál sníh, takže ji Ged již neviděl. Tep mu bušil v očích, dech ho pálil v hrdle, nyní už ani neutíkal, spíš jen klopýtavě vrávoral. A neúnavný pronásledovatel, jakoby neschopný ho dostihnout, stále zůstával krok za ním. Začal něco šeptat a mumlat, volat na něj a Ged si uvědomil, že mu ten šepot zněl celý život v uších, těsně pod prahem slyšitelnosti. Nyní ho však slyšel a musel se mu podrobit, musel se vzdát, musel se zastavit.

= Morr =

2 komentáře:

  1. Tak koukám, že Stařec chodí na návštěvu i k tobě:))))

    Nebo je to náhoda, že jsi vybral Čaroděje Zeměmoří?
    No, každopádně bude mít radost....a já také.:)
    Marín

    OdpovědětVymazat
  2. Tak v tomhle opravdu Stařec prsty nemá :-)

    Říkal jsme si, že je potřeba v rubrice zmínit také čistokrevnou fantasy. :-) A tak v mém seznamu knih Které by neměly zapadnout padl los na Čaroděje Zeměmoří.

    Morr

    OdpovědětVymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)