Dobro a zlo v příbězích, které hrajeme

Hry, podle kterých odehráváme své příběhy v jeskyních na Abarinu vesměs nesou označení hry na hrdiny. Od hrdinů se většinou očekávají hrdinské skutky. A všeobecná představa je ta, že hrdinský rovná se dobrý, správný. Je ale zřejmé, že s dobrem a zlem to není nikdy jednoznačné.

Vždy záleží na úhlu pohledu, na okolnostech, na souvislostech. Co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého. Začněme přímo u našich postav. V družinách se setkávají dobrodruzi pocházející z různých prostředí, odlišných ras a kultur, s různě nastavenou morálkou.
Všeobecně můžeme tvrdit, že zabít jiného člověka je špatné. Pro některé naše postavy to tak je, a pokud jsou okolnostmi donuceni vzít někomu život, může to pro ně znamenat velké trauma. Někdo jiný má k zabíjení pragmatičtější přístup. Zaútočili na mě? Pak se budu bránit a zabíjet. Raději jejich smrt, než má. A další nevidí žádný problém zabíjet jen kvůli tomu, že mu za to někdo zaplatí. Je pro to špatný? Prostě má jen morální hodnoty nastaveny jinak.

Stejně tak se lze zamyslet třeba nad rasami, které jsou všeobecně vnímané jako ty zlé a příslušníky kterých dobrodruzi na potkání zabíjejí. Třeba skřeti. Většinou, pokud se na scéně objeví, dojde k boji. Vždyť oni jsou přece ti špatní. Opravdu?
Na místě útoku se přece skřeti neobjeví jen tak. Někde žijí, mají své rodiny, svou kulturu (i když třeba primitivní), své sny a touhy. Útočí na lidi! Ano, ale co když jen hájí své území, které se díky lidské rozpínavosti stále zmenšuje? Co když se jen mstí za vyhlazení části svého kmene? V jejich očích jsou určitě ti zlí právě lidé.

Ani s plněním úkolů, které se zdají ze začátku jasné v tom, že pokud je dovede družina do zdárného konce, vykoná dobrý skutek, to není tak jednoznačné.
Za všechny jeden příklad z mé herní praxe. Odehrávali jsme příběh, ve kterém na jeho počátku vyzvednutím jistého artefaktu a odevzdáním jej tomu, kdo si jej vyžádal, započal rozkvět Dračí říše. Dračí říše se začala rozpínat, zabírat další a další území a podrobovat si národy na nich žijící. Celých šestnáct let se dobrodruzi snažili napravit to, co na začátku odevzdáním artefaktu způsobili. Celých šestnáct let pronásledování, zjišťování indicií, a hledání předmětů, které jim umožní vykonat rituál, který Dračí říši opět zničí. Nakonec neuspěli. A výsledek? Obyčejní lidé si na území podrobeném Dračí říší nežili vůbec špatně, ba naopak možná i lépe. Velká říše jim totiž poskytovala mnohem lepší ochranu.
Co v tomto příběhu tedy bylo poplatné principům dobra a co principům zla? Měli pravdu dobrodruzi, kteří se zoufale snažili zastavit rozpínající se říši, kteří viděli, jak se nakládá s těmi, kteří si troufnou odporovat? Nebo se dá říct, že se nakonec nic tak zlého nestalo – jak je patrné z úhlu pohledu prostých obyvatel, které mocenské intriky nezajímají a nepociťují nesvobodu a útlak?

Dobro a zlo jsou prostě pojmy velmi relativní a ne vždy je snadné tu kterou osobu, čin či celý sled událostí jednoznačně zařadit.
Záchrana nemocné královské dcery se ze začátku může zdát jako dobrý čin, nakonec se ale z uzdravené princezny může vyklubat tyranka, která nepěkně zamíchá osudy svých poddaných. Skupina osob s nevalnou pověstí a hájící jen své osobní zájmy může nakonec svými činy pomoci zachránit celou zemi.
Je určitě zajímavé se občas v našich příbězích odpoutat od jistých stereotypů a klišé, které definování dobra a zla provází. Narazit třeba na přátelský kmen skřetů nebo zahrát si za postavy, kteří stojí spíše na straně zla.

Touto úvahou jsem ale nechtěla nijak znevažovat přirozenou lidskou potřebu jasného vymezení dobrého a zlého. Ne nadarmo máme rádi příběhy, ve kterých je dobro a zlo přesně vyhraněno. A je jedno, jestli se jedná o klasické pohádky, či knihy pro dospělé. Každý z nás touží po tom mít alespoň občas pocit, že může s určitostí říct, co je dobré a co zlé. Zvláště s porovnáním reality skutečného života, kdy tyto pojmy velmi často splývají a je čím dál složitější a někdy zcela nemožné bez zaváhání říct: „Toto je dobré a tamto špatné“.
Potřebujeme alespoň chvílemi věřit, že dobro dokáže zvítězit nad zlem. A ve světech a příbězích Abarinských jeskyní to můžeme být my, prostřednictvím svých hrdinných postav, kteří se zlu postavíme a přispějeme k vítězství dobra.

= Janika =