středa 28. září 2011

Vydání 9. - září 2011
Jenom malej úvod, neboj!

Za pár dní je tu říjen, aneb léto je nadobro za námi.
Podobně a ještě hůře se dá mluvit o nadcházejících dnech. Hledejme však lepší cestu mezi tím vším. Hledejme trochu optimismu.
Naplněni letními dobrodružstvími ze života se nyní přesouváme do naší fantazie a sny dávných hrdinů opět ožívají. Dejme jim volný průchod, hrajme o sto šest a přitom si udělejme trochu času na malé počteníčko.
Ano, ano, ano, NAMRO je tu!
Užijte si ho a ať vás naplní trochou radosti!

Za redakci Morgh;o)t

Vyhlášení soutěže "O nejvtipnější hlášku"

Přinášíme vám možnost, jak se aktivně zapojit a vyhlašujeme soutěž „O nejvtipnější hlášku“. Až do vydání dalšího čísla NAMRO nám můžete posílat vtipné hlášky a průpovídky jak z jeskyní na Abarinu, tak i z vašeho hraní naživo. V dalším čísle najdete zveřejněné ty nejpovedenější a vy, naši čtenáři, budete moct svým hlasováním vybrat tu nejvtipnější.

Hlášky budou zveřejněny anonymně, aby vás neovlivňovalo jméno autora. Způsob hlasování bude upřesněn v dalším čísle spolu s uveřejněnými hláškami.

Vítěz se může těšit na pochvalu před nastoupeným praporem a na tyrkysovou hvězdičku u svého nicku na Abarinu po dobu jednoho měsíce.

Hlášky posílejte do mé Abarinské pošty nebo na mail: janika.vrbno@gmail.com
Pokud použijete mailovou adresu, nezapomeňte uvést svůj abarinský nick.

Redakce NAMRO si vyhrazuje právo výběru hlášek postupujících do soutěžního kola podle svého vědomí a svědomí a bez nutnosti svůj výběr vysvětlovat či obhajovat.

= Janika =

Literární minisoutěž "Smrt rytíře" a "Básnička - recenze na jeskyni"

Dalším kolem pokračuje minisoutež se dvěma tématy: „Smrt rytíře“ a „Básnička – recenze na jeskyni“. Přinášíme vám zde podrobnosti tak, jak byly uveřejněny v článcích na Abarinu:

Čtenáři, abariňáci, prostě lidičky, slyšte, co nového vám NAMRO nabízí! Píšete rádi? Píšete ještě raději? Čtete tedy správně. A ostatně, pokud byste rádi přilákali nové hráče do své jeskyně, neopouštějte nás.

NAMRO má pro vás nový tip!

Napište nám malou básničku nebo povídku na téma „Smrt rytíře“. Pokud si na to netroufnete, ale chcete přispět i svou troškou do mlýna a ještě z toho něco mít, můžete se pokusit básničkou zarecenzovat na vaši jeskyni. Délka je na vás a obsah také, takže neváhejte, je tu jedinečná příležitost povolit uzdy své fantazii! Na konci měsíce naše redakce pak vytáhne z každé kategorie nejorginálnějšího psavce, výhrou mu bude měsíční putovní hvězdička, místo v Síni slávy a ještě jeho článek zveřejníme v NAMRO (pokud nebude proti).

Je to tak, malá minisoutěž, jak se vyblbnout a vyplnit čas čekání, až konečně PJ odepíše. Těšíme se na vaši tvorbu!

Svá dílka můžete zasílat kromě do komentářů pod výše uvedeným článkem na Abarinu také do komentářů zde pod článkem v NAMRO nebo na mail janika.vrbno@gmail.com. V tomto případě nezapomeňte uvést v mailu svůj abarinský nick.

Ve článcích na Abarinu si v upoutávce na toto číslo NAMRO můžete přečíst vítězné dílko minulého kola.

= Redakce NAMRO =

Smrt postav

Na Abarinu v jeskyních si hrajeme. Hrajeme si na život a k životu patří mimo jiné neoddělitelně i smrt. A to zvláště k životu, jaký vedou naše postavy v příbězích, do kterých s nimi vstupujeme. V příbězích plných bojů, nebezpečí, různých nástrah a nepřízně osudu.

I když je tedy smrt pochopitelná a i očekávaná, nesetkáváme se často s tím, že by postavy umíraly. Ano, stává se, že hráč chce s nějakého důvodu jeskyni opustit a dá svolení k tomu, aby jeho postava byla v příběhu zabita, aby jen tak neodešla, neopustila družinu. Ale taková ta ryzí smrt, kdy například dojde k boji a hráč si není do posledního okamžiku jistý, jak to jeho postava zvládne? Kdy nemůže tušit, jestli si třeba v dalším příspěvku PJe nepřečte: “Další útok se ti nepodařilo vykrýt. Cítíš, jak se meč tvého protivníka noří do tvé hrudi. Prudkou bolest, když jej zase vytahuje. A s tím, jak jeho meč opouští tvé tělo, uniká z tebe i život. Poslední, co vidíš, je vítězoslavný škleb toho, s kým jsi svedl svůj poslední boj…“
Nebo naprosto rychlá a neočekávaná smrt, kdy například na družinku jdoucí úvozem zaútočí lučištníci a několik postav je okamžitě zabito, aniž by si stihly vůbec uvědomit, co se děje? Ne, tohle v jeskyních opravdu běžné není.

Proč tomu tak je? Jeden z důvodů je ten, že hráči mají své postavy prostě rádi. Dají si záležet na tvorbě postavy, na jejím životopise, vdechnou jí život. A pak s postavou vstoupí do příběhu, a čím déle za ní hrají, tím víc se s ní sžívají a přirůstá jim k srdci. A pak by taková vymazlená postava měla zemřít? Proč? Nu protože se to prostě občas stane. Problém je kolikrát i v psychice hráčů. Někteří z nás prostě nesou smrt postavy velmi těžce a to dokonce i postav jiných hráčů.

Další důvod je ten, že i PJové mají postavy hráčů, kteří hrají v jejich jeskyních, rádi a nechtějí se zbavovat dobře zahraných postav jen kvůli tomu, že smrt patří k životu. Nechtějí se zbavovat ani osvědčených a v jeskyni zavedených hráčů. Někdy je problém kvalitní hráče sehnat, tak proč se pak o ně takto nechat připravit? A i PJové jsou jenom lidé a i oni mohou mít psychické zábrany postavu nechat umřít. Zvlášť, pokud si nejsou jistí, jak tuto skutečnost přijme hráč zabité postavy.

Hlavní krédo hraní na Abarinu je to, že jde o zábavu. A přiznejme si to, s mrtvou postavou si už moc zábavy neužijeme, pokud z ní tedy někdo nevytvoří třeba nemrtvého. A smrt sama o sobě moc zábavná taky není. Pokud se tedy na problém nepodíváme z trochu jiného úhlu. Zábavou při hraní mohou samozřejmě být i vypjaté situace a emoce hnané do krajnosti. A tohle nám smrt postavy může poskytnout v plné míře. Nezapomenutelný prožitek, o to větší, oč jsme s naší postavou víc spjatí. Emoce tryskající ze všech pórů, svírající smutek a lapání po dechu. Nu, neříkejte, že by nestálo za to si něco takhle silně prožít.
V takovém případě musí být ale smrt postavy opravdová, uvěřitelná, a ač to zní trochu podivně, smysluplná. Neměl by o ní rozhodnout jen hod kostkou. A pokud rozhodne, měl by si to PJ nechat pro sebe. Měla by být ze strany PJ velmi dobře a citlivě popsaná. Hráč i umírající postava si zaslouží, aby poslední příspěvek pro ně stál za to.

Smrt postavy má samozřejmě pak vliv jak na další dění v jeskyni, tak i na další jednání ostatních postav. Vždyť právě zemřel někdo, s kým strávili určitý čas, pojilo je společně prožité. Byl to jejich přítel, měli ho rádi. Někdo z družiny ho třeba miloval. Nebo naopak ho někteří nesnášeli a teď se ho konečně zbavili. Nikomu ale asi nebude smrt jiné postavy lhostejná.
Ani samotní hráči nezůstanou ušetřeni. Naplno si v tu chvíli uvědomí, že takto může skončit i jejich postava. Možná si v duchu oddechnou, že teď nebyl na řadě ten jejich hrdina. A začnou samotnou hru prožívat úplně jinak.

Chtěla bych se přimluvit za jednu věc. Smrt postavy by neměla být trestem za špatné hraní. Špatně hrajícímu hráči by měl PJ zkusit pomoct hru zlepšit a ne mu zabíjet postavu. I když to možná nezní moc logicky a férově, umírat by podle mě měly jen dobře zahrané postavy. Ať už pro to, že postava (nikoliv hráč), udělala nějakou chybu, nebo pro to, že se zachová podle své povahy a přesvědčení, i když tuší, že může zemřít. Myslím si, že hráči takto hrající své postavy vesměs počítají i s možností smrti.

Myslím si, že stojí za to najít v sobě odvahu hrát postavy s tím rizikem, že zemřou a pokud k tomu dojde, naplno si tím zážitkem projít. Věřím, že alespoň někteří PJové najdou občas odvahu některou postavu v dobrodružství zabít. Měli by k tomuto kroku sáhnout opravdu jen u hráčů, u kterých mají jistotu, že o tenhle silný prožitek stojí a že jej unesou. Není žádná hanba a ostuda, že někteří z nás na to, aby jim zemřela postava, prostě nemají odvahu, žaludek a sílu.

= Janika =

Co se děje: Japonský den - Kaizen

Třetí ročník akce zaměřené na propagaci Japonska a japonské kultury a na jeho představení jak široké veřejnosti, tak laickým odborníkům a vlastně všem (byť i potenciálním) zájemcům o tuto zemi a to v, pokud možno, co nejméně zkreslené podobě.

Letos se koná 15. října v Praze. Přesně na ZŠ Bítovská, Bítovská 1246/1, Praha 4 – Michle.

Díky spolupráci České republiky i Japonska budou letošní ročník formou vystoupení, přednášek a workshopů prezentovat držitelé vysokých mistrovských stupňů a přední experti v rámci tradičních japonských umění.

Co vás čeká?
* Bojová umění
Mimo mistrů, kteří předvedou svá umění bude možno shlédnout ojedinělou výstavu replik, ale i historických originálů celé řady japonských zbraní a tsub (mečových záštit),
* Tradiční kultura
Malé divadlo kjógenu, kaligrafie, Go, origami, tušová malba, čajový obřad.
V rámci tohoto dne proběhne 4. ročník setkání origamistů (www.origamido.cz, www.origami-cos.cz).
* Moderní kultura
DDR (Dance dance revolution), Maido kavárna, Manga knihovnička (Profil knihovničky je k shlédnutí zde: http://www.tiraz.cz/jk/).
* Relaxace v japonském stylu
Čajovna Bílý jeřáb, Modrý slon (obchod s japonsko-korejským sortimentem potravin), DharmaGaia (jejich motto zní: „Knížky pro přemýšlivé lidi.“), Japamania (japonské speciality)

Celý festival se řídí principem Kaizen, který prochází všemi aspekty japonské kultury a mysli. Znamená „dobrou změnu“, neustálou, postupnou snahu o sebezdokonalování – v práci, v osobním životě, v bojových uměních, ve způsobu nazírání na svět.

Veškeré informace včetně programu naleznete na stránkách akce: www.japonskyden.eu

Co se děje - Vyhlášení 31. ročníku Ceny Karla Čapka

V minulém čísle NAMRO jste se mohli dozvědět, co je to Cena Karla Čapka. Jestli vás tato soutěž zaujala a chtěli byste se přihlásit, nyní máte možnost.

Československý fandom vyhlašuje 31. ročník literární soutěže Cena Karla Čapka.
Své práce žánru sci-fi, fantasy nebo hororu s fantastickými prvky psané česky nebo slovensky zasílejte v elektronické formě nejlépe emailem, možno též na CD, DVD či disketě, a současně ve čtyřech čitelných papírových kopiích (anonymní výtisky bez uvedení jména autora) na adresu administrátora:

Jiřina Vorlová, Mariánská 401/41, 14200 Praha 4 - Lhotka
(e-mail aquila@altar.cz nebo aql@sezam.cz)

Do soutěže nemohou být zařazeny práce, které se již zúčastnily některého z předchozích ročníků, byly již publikovány v oficiálních tiskovinách či na internetu nebo jsou současně přihlášeny v jiné soutěži celostátního významu!

Uzávěrka tohoto ročníku soutěže je 30. listopadu 2011. Práce doručené po tomto termínu budou po dohodě s autorem zařazeny do následujícího ročníku. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne na Parconu 2012 v Bratislavě.

Bližší informace lze najít na http://www.fandom.cz

-----

Pokud se necítíte přímo na Cenu Karla Čapka, můžete to zkusit v menší soutěži:

Litárární soutěž "O nejhezčí, nejkratší povídku 2011"
Uzávěrka: 1. prosince 2011
Žánr: fantasy, sci-fi
Omezení: žádná
Rozsah: max 100 znaků
Webové stránky: www.vanili.cz

Ze života postav

Přátelé

Seděla a sledovala jejich tváře - tak klidné, uvolněné, spokojené. Téměř jako by se jich dotkla smrt, jenže oni byli živí. Pravidelné zvedání hrudníku, tiché vzdychnutí, občasný pohyb - to vše dávalo tušit, že jenom spí. Tohle však nebyl důvod, díky kterému věděla, že žijí. Jazykem si olízla rty. Cítila tu hořkosladkou vášeň, co jim kolovala v žilách. Bezbřehé opojení, které tepalo jejich těly. Nervózně se ošila. Nebylo správné ji takhle trápit. Nebylo správné ji takhle pokoušet.

Přenesla váhu, pokrčila nohy a dostala se do dřepu. Rudá touha ji doháněla k šílenství.

Jen maličko. Úplně maličko by stačilo. Ne víc než kratičké ochutnání. Ne víc než si pravidelně bral kterýkoliv nepřítel. S kočičí ladností se v podřepu připlížila k jednomu spáči. Horká extáze. Zavřela oči a zhluboka se nadechla nosem. Cítila ji. Její lásku. Opojení. Její všechno.

Ne, nebylo správné ji takhle pokoušet. Pomaloučku stáhla deku tak, aby odhalila smyslně lákavou šíji. Tiše zavzdychala. Schválně ten okamžik oddalovala. Bylo v tom něco zvráceného. Vzrušovalo jí to, dráždilo. Prstem obkroužila dvě malá kolečka na tom útlém krčku. Oči se jí leskly. Jazykem polaskala svoje špičáky - tak dlouho na ně čekala. Snažila se vybavit si, kdy to bylo naposledy. Ano - ten skřet. Slabě se usmála. Taková síla se jen tak nevidí. Bylo to omamující. Když skončila, zůstal na jeho tváři jen prázdný mírně ublížený výraz. Vrátila se zpět do přítomnosti a na okamžik si představila, jak by vypadal ten samý výraz na obličeji před ní.

Ta představa zabolela víc, než čekala - vlastně jí projela jako ledové ostří. Bohové, co to dělá? Vyděšeně sebou škubla a dopadla do sedu. Vzrušení bylo pryč, cloumal ji děs. V panice se snažila odplazit od klidně spícího těla. Nohy ji podkluzovaly, když se zběsile pokoušela dostat co nejdál. Do ruky se zařízl ostrý kamínek. Musí pryč. Naplněná hrůzou vyběhla z jeskyně. Kolena se jí při každém kroku podlamovala. Bylo jí na zvracení. Musela si sednout. Celá se třásla. Na tvářích ucítila horké slzy.

Po chvíli se vrátila zpět, přiložila na oheň a pokračovala ve své hlídce. Seděla a sledovala jejich tváře - tak klidné, uvolněné, spokojené…

= Stouny =

Pod lupou - Lahmia

Zdravím Vás.
Právě vychází zcela nová rubrika, která se na vzor Smršti pokusí přiblížit ne hráče, ale jeskyni. Pro první číslo jsem si musel vybrat nějakou, které se sám účastním. A zase jsem omezován! :-)
Toto číslo se vám pokusí trochu přiblížit jeskyni hráče eragon614 - Lahmia: Město upírů. Říkáte si upíři? To bude nuda. Tak se tedy mrkneme Pod lupu.
Mario Black

Ahoj eragorne614.
Ahoj Mario.

Gratuluji ti k tomu, že jsi se stal první obětí nově vzniklé rubriky.
Obětí? Rubriky? O čempak to je?

Tato rubrika se bude snažit přiblížit ostatním hráčům jednu jeskyni trochu blíže. Kdyby je zaujala tak by se mohli ozvat.
Tak jsem si vybral tebe a tvou jeskyni Lahmia: Město upírů.

Jo? No tak to díky moc :-)

Takže myslím, že můžeme začít s několika otázkami, které přiblíží tvou jeskyni.
Ptej se :-)

Začneme tím, jak jsi přišel na tento název jeskyně?
No, pročítal jsem knihy a časopisy a inspiroval jsem se z Dech Draka.
Mně docela zajímají upíři a vlkodlaci. Film Underworld jsem viděl asi 5x :-)

Dobrá. Takže jsi se nechal inspirovat knihou. Má i ten děj něco společného s původní inspirací, nebo spíše improvizuješ podle nápadů, které ti zrovna "proletí" hlavou?
No... tam děj přímo nebyl. Byl to vlastně něco jako úryvek toho příběhu. Ale mně zajímalo jak by to mohlo skončit, tak jsem si udělal tu jeskyni.

Dalo by se tedy říci, že jsi vzal určitou zápletku a na ní postavil svůj vlastní příběh.
Ano.

Jak moc jsi připravil svůj děj. Měl jsi přichystaný jen úvod, nebo sis udělal celkový obrázek jak by to mohlo být?
No dá se říci že mám vše vymyšleno. Jen dumám nad tím jak dodělat drobné nedostatky, ale to se mi určitě podaří vyřešit :-)

Do jaké míry tě ovlivňují příspěvky ostatních hráčů na navodění dalšího děje?
Z počátku jsem byl znepokojen Maxmilianem ale myslím že teď už bude vše Ok. Jinak je zatím tak nějak podle plánu.

Narazil jsi tady na postavu Maxmiliana. Podle čeho sis vybíral hráče do této jeskyně?
Já jsem chtěl na začátku aby se jeskyně hlavně rozjela. Nikdo se nehlásil, tak jsem poprosil pár aktivních a zkušených hráčů.

No přesto to teď vypadá, že se hráči opravdu chytili a píšou velmi aktivně.
Z názvu vyplývá, že to bude hodně kolem upírů, ale v družině se nějakej těžko hledá.

No jsem rád že se hráči chytili. Pár upírů nejspíš potkáte :-)

Plánuješ tam po nějaké době přibrat ještě nějaké hráče, kteří by právě zastupovali upírskou rasu, nebo to necháš jak to je a budeš doufat, že nikdo nepřestane být neaktivní?
No přibírání hráčů jsem už v plánu neměl, ale kdo ví? Možná se ozve někdo zkušený kdo by měl zájem :-)

Proč zrovna zkušený? Vždyť i nováček by se mohl dobře uchytit.
No to by asi mohl, ale myslím že taková jeskyně jako mám já by asi moc nováčků neoslovila. Ale kdyby se někdo chtěl přidat tak bych si to určitě promyslel.
No asi by to šlo, ale já nejsem tak zkušenej PJ jako třeby Harrieta VOBS atd. Harieta mi radila (a já souhlasím) abych už moc hráčů nebral protože jsem teprve nováček a nevím zda bych zvládl větší počet lidí.

Mohl by jsi ostatním hráčům co u tebe nehrají malinko přiblížit herní prostředí?
Hlavní děj... No nerad bych ti prozrazoval více podrobností než ostatním hráčům, myslím že by to nebylo fér. Ale něco málo ti říci můžu. Král Harold a Neferata válčí proti Nagashovi. Pomocí zvědů se oba dozvěděli že Nagash hledá jakýsi artefakt, který by mu dodal takovou moc, že by se stal pánem světa. Harold ani s Neferatou nemají tak velkou armádu na to aby prolomili hradby Lahmie. Proto nechali svolat družinu, která by se pokusila Nagashe sprovodit ze světa. Tudíž bude vaším hlavním úkolem zničit Nagashe, nebo se o to aspoň pokusí.

Děkuji, ale tohle nebylo pro mě ale pro všechny čtenáře.
Kterými místy můžou ve tvé jeskyni hráči procházet?

Kterými místy? No zatím jste v říši Ismir, v hlavním městě a pevnosti Bregan. Pak jsem mněl v plánu že by jste šli přes Araludské pláně a pak by jste dorazili k Temnému hvozdu. (Ale záleží na postavách jak se rozhodnou). No, pak by jste narazili na labyrint ve kterém by byla spousta zajímavých nestvůr a možná nějaký ten poklad. Na závěr by jste prošli okolo hor smrti a pak rovnou k Nagashovi. Přemýšlím že bych dal na fórum později mapku.

Zdá se, že máš celý svět dobře propracovaný a hráči se mají na co těšit. A to byla poslední otázka. Poslední slova nechám na tobě. Můžeš vzkázat něco našim čtenářům?
No jestli máte rádi upíry,vlkodlaky nebo kostlivce a zombie, tak se ozvěte a nebo popřemýšlejte o tom že by jste se přidali do mé jeskyně. Budu se těšit.

Takže to znamená, že pokud se najde nějaký zájemce může tě kontaktovat přes poštu a domluvit se? Skvělé.
Děkuji ti za tvůj čas.

Není zač.

Uff. Člověk by čekal méně práce. Myslím, že mnoho z vás celkový obraz překvapil. Dokonce i mě jakožto jednoho z hráčů. Toto byla Lahmia: Město upírů, kde upíři zatím čekají. :-)

A jakou, že další jeskyni si vezmeme Pod Lupu příště... Neřekneme.
Nechejte se překvapit.

= Mario Black =

Smršť otázek pro zvídavé Abariňáky

Další smršť na obzoru. Kohopak ulovíme tentokrát?? Hmmm… chtělo by to někoho zvláštního, jiného… co třeba aristokrata?! Jak ho ale v té abarinské sebrance odhalit? No, a co třeba nějakého Lorda??? Jo, Lord Tarkurius, to by mohl být správný cíl. Při prvním setkání na ICQ je obezřetný. Prý se s ním chci na něčem domluvit?! Copak, copak? Smršť? Co to je?! Muhehe, nic netušící oběť. Tak jdeme na něj!

Tak můžeme?
OK, můžeme jít na to, jsem zpět a ready. Akorát prosím ve Wordu opravit chyby.

No jasnačka, to máš v ceně! ;o)
Děkuji!

Asi nebude překvapením, že začneme přezdívkou, kterou používáš na Abarinu. Naznačuje aristokratický původ, ale jak to s tebou je doopravdy?
Moje přezdívka? Když sem si dělal účet do Battlefield 2, asi prvních 30 minut sem nemohl najít volné jméno, a tak jsem nakonec použil jedno jméno z DrD+. A ten "nick" mi potom zůstal. Lord sem si dal pouze na Abarinu, protože jen "Tarkurius" bylo zabraný. Už dlouho si chci nechat změnit jméno účtu na Faolan, ale představa, že bych všem musel vysvětlovat, kdo jsem, mě nutí to odkládat. Já sem totiž velmi línej člověk.

Faolan? A kdepak jsi vzal TUHLE přezdívku?
To je jeden velice starý termín pro vlka. V době, kdy jsem si vybíral "Tarkurius", tak jsem jména moc neřešil, ale teď mám takovou malou posedlost… jméno vždycky musí něco vyjadřovat.

A co podle tebe o tobě říká přezdívka Faolan? Že by reinkranace z minulého života? ;o)
Tak až takhle do hloubky sem nad svými minulými životy nepřemýšlel. Je pro mě docela uvěřitelné, že jsem nějaké měl, ale nejsem si tak úplně jistý, jestli bych chtěl vědět jaké.
Vlci jsou prostě jenom zvířata, která obdivuju.

Dobrá, tolik přemýšlení v úvodu… nebudu tě přece trápit! ;o)
Když jsem tě lovila na ICQ a prozradila ti, že tě sháním kvůli Smršti, co tě napadlo?

Chceš doslovný překlad mých myšlenek? "Jak sem je k**** napad zrovna já?!" Chvilku jsem dokonce zvažoval, jestli to neodmítnout, ale nakonec se přeci má zkusit všechno. Věděl jsem, že půjde o nějaké zpovídání v rámci Abu, ale neměl sem tušení, co konkrétně mě čeká.

Krátce: Smršť znamená tvých 15 sekund slávy na Abarinu!
Když už jsme u Abarinu, jak ses tam vlastně dostal ty?

Asi nijak neobvykle. Na základní škole jsem začal hrát DrD s partou kamarádů a docela mě to chytlo. Jenže později jsem se už viděl jen s jedním z nich, a to už dračák moc hrát nešel. Někdy v prvních měsících střední mě napadlo, že by se mohlo hrát i na netu, a tak jsem to zadal do vyhledávače a Abarin byl snad první, co mi to našlo.

Na Abu jsi už nějaký ten pátek a určitě sis tu našel ten svůj „píseček“. V jakých jeskyních rád hraješ? Podle čeho si je vybíráš? A kolik jich máš teď?
8, ovšem jak je na Abu zvykem, ne všechny jedou zrovna každý den. A jeskyně si vybírám v podstatě náhodou. Asi do tří jsem dostal pozvánku a u ostatních mě oslovil verbíř, nebo svět, ze kterého jsou. Když se teď dívám na svůj seznam, tak tam vlastně není jediná, která by byla podle klasických, starých pravidel. Ale asi 4 jsou podle Dragon Age.

No jo, doba se mění! A co ty sám? PJuješ? Máš tady nějakou svou jeskyni? Neboj, tahle reklama je grátis! ;o)
Hele, pár námětů bych měl a dokonce i dva příběhy jsou připravený, ale vždycky, když už se chystám něco rozjet, tak se mi do toho něco přimotá. Já právě spíš dělám ty reklamy.

Dobrá, zatím tu jen hraješ. Jaké si děláš postavy? Máš raději ověřené klasiky (drsný bouchač, vznešený mág, prohnaný zloděj) nebo spíš kombinuješ?
Popravdě si teď nevybavuju asi ani jednu klasiku, co bych na Abu měl. Našel by se tam komunikativní démon, co nemá rád zbytečné násilí, bláznivý voják, upír milující lidi, ožrala... Jediné, co mají všechny moje postavy společné, jsou výrazně modré oči (pokud to situace dovolí, tak zářící) a nějaká spojitost s vlky. Je jedno, jestli je to vlkodlak, má štěně a nebo ho má vytetovaného na tělo. Většinou, když PJ někam vypíše, jaké hledá postavy, tak to poruším prostě proto, že chci mít něco jiného. V současnosti je asi jen jediná výjimka potvrzující pravidlo, a to právě ten upír, protože tam byla u tvorby postavy taková volnost, že jsem nemusel nic porušovat.

Takže pán rád experimentuje?! ;o) Hrál jsi tedy už někdy postavu opačného pohlaví? A pokud ano, co to bylo za postavu a jak se ti hrálo „za holku“?
Kdysi dávno jsem hrál zaklínačku… Ale abych řekl pravdu, tak jinak opačné pohlaví už od té doby nehraju… Ono podle mě jsou postavy věrohodnější, když je hraje stejné pohlaví. Už nevím, kdo řekl, že žena je jako počítač s velkou spoustou čudlíků, je velmi těžké se naučit kdy který zmáčknout. Zatímco chlap je vlastně spíš něco jako toaster.
Myslím, že hrát opačné pohlaví jsem tehdá jakž takž zvládnul, ale je s tím moc práce, úvah atd., přičemž je mnohem jednodušší prostě hrát chlapa a výsledek bude stejně vždycky věrohodnější. Navíc už jsem na Abu zažil pár dost komických případů a člověk sám sebe nikdy nehodnotí objektivně, takže vlastně nikdy nemůže vědět, jestli to za něco stojí.

Vidíš, mě se chlapi hrajou vcelku dobře… to bude tím toustovačem! ;o)))

Když už jsme ale u toho opačného pohlaví, v minulém čísle NAMRO vyšla zajímavá úvaha od Janiky na téma Milostné hrátky v jeskyních. Jakou s tím máš zkušenost ty? Už tě nějaká sličná elfka svedla?
Už dlouho ne, u většiny mých postav to ani moc nejde, ale bylo mi oznámeno, že se něco velmi brzo chystá.
No mě osobně to nevadí. Zrovna někdy minulý týden jsme blbli shodou okolností v jeskyni, kde už hraje i Janika. Na Abarinu jsou u tohohle tématu ovšem dva zásadní problémy:
1) věk hráčů: určitě si o sobě nemyslím, že bych byl puritán, akorát už se mi párkrát stalo, že jsem byl upozorněn na věk spoluhráčů a případné nabourávání výchovy. A jsou případy, kdy nepomůže ani šeptání, protože i velmi mladí hráči dělají PJe.
2) věrohodnost: vždycky mi připadalo jako náramná sranda, když družina teprve vyráží na cestu a už létají slova jako "miluji tě" apod. Docela chápu, že se někomu nechce čekat dva měsíce reálného času, než si "hupsnou do spacáku", ale pak by tomu měli přizpůsobit i charakter postav, aby to působilo zkousnutelně.

Myslíš něco jako nymfomanka na cestách? Teď hraju s jednou takovou a je to docela vtipné! ;o)

Ale teď už k tobě samotnému. Zmiňoval ses, že spíš děláš jen reklamu. Má to co dělat i s tvým živobytím? Nebo si ještě užíváš studentského života?
Studentského života jsem si bohužel užíval tak velkými doušky, až mě tenhle týden vyhodili z vysoké, čili jízda pokračuje až příští rok.
Opustil jsem rodinné hnízdo a spolubydlící mě zkazil do té míry, že studovat moc nešlo, čili mi po dvou letech skončil "velkej mejdan" a teď musím něco rok dělat, než opět nastoupím na školu a budu moct pokračovat… tentokrát už snad mírnějším a také i studijním tempem. Takže momentálně pracuju.

No jo, tak si to aspoň "u lopaty" zkusíš! ;o)

Tak a jedeme dál. Prázdniny za námi, období dovolených pomalu končí a nezbývá, než spřádat plány a těšit se na další volno. Jaký bys dal tip ostatním na úžasnou dovolenou (ať už destinaci nebo aktivitu)?
Tak rozhodně můžu vřele doporučit Irsko a Kanadu… v Egyptě bylo super potápění, ale nějak si nejsem jist, jak to tam bude vypadat teď, čili tam bych ruce do ohně nestrkal. Jinak Japonsko musí být taky určitě fascinující, ale tam jsem bohužel ještě nebyl.
A pokud jde o aktivity, tak ani nevím, každý má rád něco jiného. Kdybych sem napsal, že v Irsku jsou puby k pohledání, tak by to taky nemuselo být zrovna výchovné že? Každopádně na dovolené se má v první řadě odpočívat.

Myslím, že po takovéhle námaze si zasloužíš odpočinek i ty! Díky za povídání a za rok na výšce přeju "spořádanějšího" spolubydlícího! ;o)
Děkuji

Mno, tak aristokrat to není, ale ta teorie s toasterem má něco do sebe! Zase jsem o něco chytřejší!

/Zajímala by vás Smršť s osobou, která ještě nebyla "vyzpovídána?" Napište svůj tip do NAMRO fóra a třeba na onu osobu dojde taky./

= Lord Tarkurius a Niniane =

Knihy, které by neměly zapadnout... Planeta opic

Tma, černočerná tma. Nevidím na krok. Celé tělo mě bolí. Poslední, co si pamatuji, je zmatek lidí, panika. Pak úder do hlavy.

Prsty opatrně nahmatám bouli svědčící o skutečnosti, že se mi to celé jen nezdálo. Pomalu se posadím, rukou šátrám opatrně před sebou. Vrávoravě se šourám vpřed. Dotýkám se chladivého kovu. Tyč. Druhá, třetí… Po několika krocích nepochybuji. Tohle je klec, klec, v které jsem zavřený jako divoké zvíře. Bezmocně křičím a zkouším mříží marně lomcovat.

Slyším hlasy, kroky. Dveře se otvírají a místnost se náhle prosvětluje. Šokovaný zírám na postavy v pláštích, které mezi sebou hovoří. Vždyť, vždyť jsou to opice…

Tak tedy vítejte na planetě opic.

Když se řekne, Planeta opic mnozí si vybaví legendární film z roku 1968 (případně novodobější film Tima Burtona) asi více než knihu, jež má na svědomí francouzský spisovatel Pierre Boulle. Planeta opic byla v roce 1963 jeho drobným zavítáním do žánru sci-fi, ve kterém ale tímto románem zanechal nesmazatelnou stopu.

Ve vzdálené galaxii pozemská výprava, jejímž členem je i náš hlavní hrdina, novinář Ulyxes Mérou, objevuje známky inteligentního života.

Jaké však je Ulyxeovo překvapení, když se výprava po přistání na planetě setkává s lidmi - primitivními, zvířecími. Jaký šok zažívá, když padne do zajetí pánů této planety, do zajetí myslících, inteligentních opic. A co všechno musí Ulyxes udělat pro to, aby upoutal jejich pozornost a dokázal, že není jen cvičeným zvířetem, ale myslící bytostí?

Sledujte zvědavost i obavy, které hlavní hrdina mezi vyspělou opičí populací způsobí. Provázejte ho v jeho boji o vlastní budoucnost.

A protože se jedná o knihu útlou a svižně napsanou, přelouskáte ji klidně na jeden zátah. Na druhou stranu je trochu škoda nízkého počtu stran, protože spousta témat a myšlenek mohla jít více do hloubky, kdyby jim bylo věnováno více prostoru. Ale i tak je to kniha, která toho mnoho nabízí.

A ani zde nechybí šokující závěr, přestože je jiný než ten filmový. Ale jaký, to už zjistíte sami, až si to přečtete.

ukázka 1:

Před očima jsem měl bizarní, v některých podrobnostech dost hrůzný obraz. Moji pozornost však upoutala postava stojící nehybně asi třicet kroků od nás, která se dívala směrem ke mně.
Málem jsme překvapením vykřikl. Ano, přes hrůzu, která mě jímala, a přes tragičnost mého postavení - byl jsem v pasti mezi honci a střelci - ve mně překvapení potlačilo všechny pocity, když jsem uviděl bytost číhající na zvěř. Tou bytostí byla opice...

ukázka 2:


Nadějí jsem se až zalykal a stále víc jsem byl přesvědčen, že začíná rozpoznávat moji vznešenou podstatu. Když se velitelsky obrátila na jednu z goril, začal jsem bláznivě doufat, že otevřou klec a omluví se mi. Ale kdepak! O to vůbec nešlo! Hlídač sáhl do kapsy, vytáhl něco malého bílého a podal to velitelce. Dala mi to sama do ruky a roztomile se usmála. Byl to kousek cukru.


Kousek cukru! Klesl jsem tak hluboko a pocítil jsme najednou takovou beznaděj z ponižující odměny za své snažení, že jsem ten cukr málem po ní hodil. Včas jsem si však uvědomil svá předsevzetí a přinutil se ke klidu. Vzal jsem od ní cukr, uklonil se uctivě a začal jsem ho chroupat s co nejinteligentnějším výrazem.


= Morr =

Trocha kresleného humoru



(Pro zvětšení klikněte.)

Dobře zahraná postava

Když se chceme zamyslet nad tím, jaké postavy jsou ty, které jsou dobře zahrané, musíme začít u samotného počátku a to je tvorba postavy. Myslím, že není třeba zdůrazňovat, že jen postava s dobrým životopisem a dopodrobna promyšlená, co se týká povahových vlastností, může aspirovat na dobře zahranou postavu.

Pro některé hráče není problém sepsat opravdu kvalitní životopis, vymyslet uvěřitelnou a živou postavu. Ale právě zde mohou nastat problémy. Postava by jak svou historií, tak zčásti i povahou měla nějakým způsobem korespondovat s nastíněným příběhem a jeho reáliemi. Dobrý PJ určitě bude chtít využít některé momenty z minulosti postavy k oživení hry. Byla by škoda se nevhodnou historií o tuhle možnost připravit.

Také co se týká povahy, měl by hráč dobře zvážit, jaké rysy své postavě dá do vínku. U povahy postav bych se ráda zdržela déle. Většina postav, které si tvoříme, jsou velké individuality a silné osobnosti. Je to logické, hrát za nějakou obyčejnou postavu nebývá tak zajímavé a vzrušující. A sami dobře víme, co se stane, když na sebe narazí takové silné osobnosti s rozdílnými názory, postoji a přístupy k řešení problémů. Spory a hádky v družině. Aby nedošlo k mýlce, rozhodně nezastávám názor, že se v družině musí mít všichni rádi, vycházet si vstříc, souhlasit se vším, co kdo řekne. Interakce mezi postavami patří podle mě k těm nejzajímavějším částem hry. A k této interakci rozhodně patří i spory, budování vztahů, projevování sympatií a antipatií. Jen by měl hráč myslet na to, aby případné spory jeho postavy s jinou nebyly samoúčelné a nestaly se středobodem celé hry. Měl by počítat s tím, že povaha jeho postavy se bude v průběhu hry vyvíjet, že její názory a postoje se mohou – měly by – upravovat podle prožitého a nových zkušeností.

A rozhodně by nemělo docházet k tomu, aby se spory mezi postavami staly příčinou sporů mezi hráči. I když jsme se svými hrdiny hodně spjatí, pořád bychom měli umět rozlišovat mezi postavou a hráčem a mít na paměti, že nesnášenlivost postav se nerovná nesnášenlivosti mezi hráči.

To, co tady chci říct, je to, že hráč by měl být připraven i k určitým kompromisům. A to hlavně při začátku hry, kdy je někdy opravdu těžké, aby se postavy s tak rozdílnými povahami a názory rozhodly spolupracovat a vydat na společnou cestu. Zvlášť, pokud má PJ nachystaný jiný začátek hry než: Přečetl sis oznámení, že král hledá dobrovolníky, kteří se vydají zabít zlého draka, jež sužuje království. Možná namítnete, že to, aby se družinka dala dohromady, je věc právě PJe. Ale pokud si sami hráči nenajdou pro svou postavu důvod, proč chce jít zrovna s touto skupinkou do akce, ani sebevětší úsilí PJe nepomůže tomu, aby se družina spojila.

Představte si třeba takovou situaci: vaše postava z nějakého důvodu bude nesnášet elfy. Proč tomu tak je, vysvětlíte logicky a podrobně v životopisu. A pak zjistíte, že družina se skládá z větší části právě z jedinců této nenáviděné rasy. Podle toho, jak jste si tuto postavu vytvořili, by bylo zcela logické, že by se s největší pravděpodobností akce vůbec nezúčastnila. Máte dvě možnosti. Buď si udělat jinou postavu, nebo si stanovit, že úkol, který máte společně splnit, či odměna za něj je tak velkou motivací, že kvůli tomuhle se postava přemůže a bude spolupracovat i s těmi, které bytostně nesnáší.

Na tomto příkladu je vidět, jak důležitá je domluva mezi PJ a hráčem ještě před tím, než si hráč postavu vytvoří. Právě v této fázi může totiž PJ hodně ovlivnit to, aby v průběhu hry nedocházelo ke zbytečným a pro hru nepřínosným třenicím mezi postavami, nebo, což je ta horší varianta, dokonce mezi hráči. Každý PJ má právo říct: Takto vytvořená postava se mi pro tohle dobrodružství nehodí, potřeboval bych u ní určité věci změnit. U dobrého PJ to není projev arogance a nadřazenosti, ale naopak důkaz toho, že má jeskyni opravdu promyšlenou a má snahu, aby hra samotná přinášela všem jen radost.

Takže, dobře zahraná postava není ta, kde se hráč striktně drží toho, co jí dal do vínku v životopise a jakou jí přisoudil povahu. Bez ohledu na okolnosti, situaci a ostatní postavy. Taková postava, která je zahraná sice perfektně, ale jen sama pro sebe.

Dobře zahraná postava je ta, která svým jednáním vytváří herní situace pro ostatní, dává jim možnost reakcí, postava, která svým jednáním dokáže pobavit buď ostatní postavy, nebo jejich hráče, postava, která určitým způsobem dokáže posouvat sama děj – v rámci daném PJem. Neznamená to nutně, že taková postava musí být „družinový bavič“. I zcela vážná a úctu budící a vyžadující postava může svým jednáním ostatní pobavit. Třeba právě tou vážností, která v určitých situacích nemusí být zcela na místě, tím, že se jí občas něco nepovede, nebo dobře zahranými zápornými reakcemi na ostatní členy družiny. Zkrátka je to taková postava, která je tady pro druhé, pro samotný příběh a u které hráč v první řadě myslí na pobavení ostatních hráčů.

Možná jsem tomuto tématu nevěnovala tolik prostoru, který by si zasloužilo. Určitě je spousta dalších aspektů, které jsou součástí dobře zahrané postavy. Proto budu ráda, když je vyslovíte v komentářích pod touto úvahou, ráda zjistím vaše názory a popovídám si o nich s vámi.

= Janika =

Velkolepý epos o hrdinné výpravě na draka

Vpodvečer na Svatého Jiří
kdy pověry a mýty se šíří,
zrodila hlava má myšlenku,
jak jinak – geniální vcelku.
Rázně změním život svůj,
hrdinou se stanu, stůj co stůj.
Seberu odvahu a sečnou zbraň,
pak zabiji hroznou saň.

Zdolat draka musí býti snadné.
K nohám mi padnou dívky vnadné.
Otec přivine mě na svou hruď
řka – jak jsem ti křivdil, Bůh mě suď.
Matka dojatě bude lkát,
že jsem ňouma, přestane se smát.
Budoucnost má je sluncem prostoupená,
uznání všech, to bude má cena.
Stačí jen málo – drobnost jaká -
jen zabít nějakého draka.

Nemám nic proti drakům a jiné zvěři.
Však lidé v jejich sílu a moc věří.
Chci-li být rekem, hlas lidu musím kvitovat,
přerostlé potvory nesmím litovat.
Když pro slávu musí to být,
nebohý drak bude bit.

Jak na něj – na to přijdu lehce,
není mi třeba žádné lekce.
Při sobě ostrý meč mám -
snad nezraním se o něj sám.
Jsem mladý, plný sil,
zvládnu pár krušných chvil.
Drakův řev, plamen, síra -
ty zmůže nezdolná má víra.

Už nese mě věrný můj kůň,
už míjím louky, les i tůň,
už skalnaté útesy v dálce vyhlížím,
tam měl by žít drak – pokud vím.
Nedočkavostí se chvěji,
vítěznou píseň radostně pěji.
Budu uznáván, veleben a slaven;
pokud nesežehne mě dračí plamen.

Vtom zahlédl jsem malou osadu;
občerstvit se není na závadu.
Než zvěčním se hoden slavení,
navštívím prostá stavení.

Tu objevil se malý psíček,
hopsající jako chlupatý míček
Úsměv na rtech mám - je to jen malé zvířátko.
Však velký problém, jak poznám zakrátko.

Ó marno, nešťastná má mise!
Co je to za vlhko? táži se.
Toť koňský pot, co po nohou mi stéká,
můj oř se psíka leká!
Se zběsilým frkem na zadní se vzpíná
a vzápětí – to není moje vina -
kůň trhne sebou – a ouha,
Stačila jen chvíle pouhá,
k zemi potupně se řítím,
pitomé zvíře – spravedlivě se lítím.

A splašený kůň v dálce mizí -
ne, nemá udatné srdce ryzí.
Co naplat, najdu ho – pokud vstanu,
však spravedlivým hněvem planu.
On zkazil celou mou výpravu,
to mám za svou péči, lásku, stravu.

Je konec všemu, zoufám si planě,
od hlíny si čistím dlaně.
Cožpak mohu pokračovat v pouti,
když mne krutá bolest kroutí?

Takto na draka nemohu,
že vůbec žiji, děkuji Bohu.
Takto nemohu utkati se s drakem,
své tělo kontroluji zrakem.
Z odřeného kolena krev crčí,
na čele mi boule trčí,
jsem vážně zraněn, ach, jaká zrada,
rozbitá je i má brada!

Opravdu není mou vinou,
že plány smělé rázem hynou.
Zavinilo zbabělé zvíře,
že nespěji k dračí díře.

Já však se nevzdám, slibuji!
V mé hlavě nový nápad bují.
Já přece jen budu hrdina.
Mým domovem je dědina,
zde naivní je lid, ne jak v městě,
a velký trh stojí mi v cestě.

Jak rychle ambice se mění,
dračí zub stál celé jmění.
Já však cennou vezu trofej,
s ní v torně je mi hej.

Už projíždím rodnou vískou,
teď zvýším svou reputaci nízkou.
Nad hlavu zvedám zub dračí,
sousedům jako důkaz stačí.
A kdo přece jen měl by pochyby,
zří bolestivé mé pohyby.
Šrámy, boule, rány těla mého,
to důkaz boje je pro každého.

A pak líčil jsem, jak zahubil jsem draka.
(Kdo lže, ten krade jako straka.)
Já jsem však výjimka, jistě přece,
já spadnul jsem z koňské plece.
Ke lži přiměly mě okolnosti;
a praštící mé kosti.

Za udatného reka má mě celá ves,
snad ještě zítra, stejně jako dnes.
Snad bude tomu tak navždy, dál a dál.
Pokud nezjeví se svědek, jenž by pravdu znal.

= Marie Pivná =

Co se děje: Projekt Systém

Příslib lepšího, šťastnějšího života je začátkem každé totalitní společnosti. O totalitě se i dnes mluví jako o jedné z největších hrozeb, kterým musí lidstvo čelit. Ale co vlastně totalita je? Víme, že je špatná. Ale víme také proč? A poznali bychom sami chvíli, kdy věci začnou nabírat špatný směr?

Systém je zážitková hra v rolích, která vám během jednoho víkendu umožní zjistit, co skutečně znamená totalita, a udělat si na věc vlastní názor. Projekt Systém není jen o hlubokém zážitku, ale také o kritickém přemýšlení nad závažnými problémy dnešní doby.

Systém opět otevřen!
Pokud jste o Systému slyšeli a bylo vám líto, že jste se nemohli zúčastnit.
Pokud jste na Systému byli a chcete si ten zážitek zopakovat v kombinéze žadatele o azyl, studentské uniformě nebo se stranickou kravatou.
Pokud chcete prožít 30 hodin ve světě, který vás přiměje přemýšlet o významu lidské svobody.
Další Projekt Systém se koná 18.-20. listopadu 2011, v obci Zubří u Nového Města na Moravě.

Součástí herního víkendu bude série předherních dílen. Ty proběhnou v průběhu pátku, zhruba od jedenácti hodin. Dílny vám vysvětlí princip hry a připraví vás na její průběh. Kromě stručných základů hraní v roli si zde také vytvoříte postavu, ve které pak prožijete samotnou hru.

Samotná hra bude probíhat od pátečního večera do pozdních večerních hodin druhého dne, tedy soboty. Těchto třicet hodin v totalitě prožijete v námi zapůjčených kostýmech, ve speciálně upraveném objektu mezi Brnem a Prahou. Budete zde mít zajištěné jídlo a ubytování. O hladký průběh hry se budou starat dvě desítky organizátorů, lektorů a zkušených hráčů.

Veškeré informace včetně přihlášky naleznete na stránkách projektu www.projekt-system.cz

Statistiky

V dnešních statistikách uvádíme návštěvnost NAMRO za minulý měsíc.
Tolik lidí vidělo "prázdninové dvojčíslo":



(Pro zvětšení klikněte.)

Je čas...

Ke konci vám dlužím jen pár slov:
Na honosném křesle posedával, když spatřil pohlednou dámu v půvabném šatu přicházet.
S úctou a nádechem očekávání vstal a tasil meč.
Se slovy "Děkuji, že jste dorazila, drahá Janiko," pozdvihl svůj meč a koutkem oka zahlédl, jak si dáma v pokleká.
Na její hebké, levé rameno dopadla čepel. Do ticha zaznělo několik vznešených vět: "Janiko, dcero svého otce, půvabe tohoto sídla, úsvite dalších dní, tímto ti plným svým právem předávám moc mnou střeženou a pasuji tě na šéfredaktoru NAMRA.
Tak ať svítí, tvoje světlo před lidmi, aby viděli tvé dobré skutky a naše dílo vzkvétalo."

Morgh;o)t