Recenze na jeskyně

Tajemná země - jeskyně pro nováčky

Dobrý den. Dovol mi, abych se ti představil. Jsem Osud. Ne, víc ti o sobě říkat nebudu, vždyť mě stejně znáš. Chtěl bych ti povědět o jistém místě, o Tajemné zemi. Nečekej ovšem, že se dozvíš, kde přesně se nachází, její rozlohu, počet obyvatel, podnebí. Ne, tohle místo je úplně jiné, než na jaké jsi zvyklý. 

Vysoká štíhlá věž, černá jako noc. Je vidět už z dálky, tedy pokud se kolem ní zrovna nachází savana či poušť. Může ale také čnít nad stromy deštného pralesa. A nebo na vrcholku strmé hory. Tyčí se jako hrozící prst. Její vrcholek párá břicha mraků. Pevný a neměnný bod. Něco zde začalo a něco zde musí skončit.

Opravdu se těžko popisuje místo, které se tak často mění, kde nic není dané. Ani ten čas. Je ráno, anebo už noc? Po svítání klidně může přijít půlnoc s nebem plným hvězd. A to, že se právě nacházíš v lese, také nic neznamená. Za chvíli to může být třeba poušť. Proč by se tedy někdo toužil dostat na takovéto podivné místo? Třeba pro to, že na touze zase až tak nezáleží, tedy alespoň ne na té tvé. 

Z věže vychází dvě postavy.

Drobná dívka s jemným obličejem, plavými dlouhými vlasy a velkýma modrýma očima. Oblečená do jednoduché bílé blůzky bez výšivek s velkým dekoltem staženým vázačkou a krátkými rukávy, prostá a jednoduchá vyšší šněrovačka z hnědé hladké a lesklé nezdobené tenké kůže, černá široká sukně dlouhá až ke kotníkům, které kryje a zpod níž vykukují bosé nožky obuté v jednoduchých kožených střevících s vázáním. Přes rameno má loutnu.

Oproti ní muž je rozložitý hromotluk se snědou tváří, divokýma hnědýma očima, hřívou delších havraních vlasů a se strništěm černých vousů. Má na sobě koženou, tmavě hnědou zbroj, zdobenou stříbrnými ozdobami vesměs s motivem lebek. Stejně tak i pás, kterému dominuje spona ve tvaru obří lebky. Nohy má holé a na nohou těžké kožené boty omotané kožešinou. Vše doplňuje mohutný těžký plášť sešitý z vlčích kůží a sepnutý na ramenou velkou stříbrnou sponou s hlavou rohatého démona. Přes rameno má chlupatý tlumok z liščí kožešiny, za pasem obrovitý nůž a na zádech v závěsu nosí jedenapůlruční meč s kamenem vsazeným do hlavice.

Podívají se po sobě.

“Takže je musíme najít, Azraelli?“ zeptá se dívka, i když odpověď vlastně zná.

“Ano, Sirah, musíme. Najít je a přivést sem, k věži.“ odpovídá Azraell dunivě.

“A musíme se rozdělit. A třeba si pak už nebudeme pamatovat…“ potřese dívka zadumaně hlavou. 

“Zase si vzpomeneme…“ zabručí muž.

Co v Tajemné zemi tedy můžeš najít? Nebudu přehánět, když řeknu, že všechno. Vsi, města, lesy plné podivných bytostí, moře, tajemné podzemní chodby, opuštěné chrámy, vznosné paláce. A je to všechno skutečné, když se to každou chvíli může změnit v něco jiného? Kdo má právo posoudit, co je skutečné a co ne? Jsi si jistý, že ty jsi skutečný? A byl jsi skutečný tam, kde jsi usínal, anebo jsi skutečný zde, v Tajemné zemi, kde jsi se probudil? 

Kolem dokola tyčí se kamenné sloupy, některé ne do své plné výšky, některé leží povaleny na zemi. I část překladů, které sloupy nahoře spojovaly, se válí, tu více, tu méně rozbité na zemi. Uprostřed tohoto místa stojí socha, pravděpodobně muže. Stojí zde nejspíše už stovky, možná tisíce let a tak rysy sochy jsou ohlazeny větrem a deštěm.

Toto chrámové místo stojí na kopci, jehož vrchol je bez vegetace, jen ta socha, sloupy a kamení. Níže jsou ale svahy kopce zalesněny mohutnými jehličnatými stromy. Až na úpatí kopce však nedohlédneš, to se ztrácí v husté převalující se mlze.

Sirah zde už je. Ano, na tomto místě by se měli objevit první, ti, kteří zde mají něco vykonat, ti, kterým by měla pomoct. Jenže co mají vykonat? S čím má pomoci? Nepamatuje si…

Azraell se zjevuje později, to už se první dobrodruhové probrali ze svého spánku, zde, v Tajemné zemi. Jeho vzpomínky a vědomí toho, proč tady je, jsou stejně zamlžené, jako vzpomínky Sirah. A tu ani nepoznává, stejně jako ona ho. Ale bez ohledu na to je potřeba něco vykonat…

No ano, už s tím nic nenaděláš. Usnul jsi a probudil se zde, v Tajemné zemi.

Proč? Protože jsem to chtěl já, Osud. Věz, že nic se neděje bez příčiny a já si přeji, abys přišel na to, co se zdě děje, co je Tajemná zemně vlastně zač a abys vykonal, co vykonáno má být.

Je ti útěchou, že zde nejsi sám, že se vás takto probudilo víc?

Je ti útěchou, že něžná Sirah a obrovský Azraell tvrdí, že jsou zde doma? Pomohou?

Jsi připraven porvat se o své právo a šanci vrátit se zase domů?

I kdybys nebyl, je pozdě. Já, Osud, jsem již rozhodl.

= Janika =